Někdy stačí mokré schody u nádraží, špatný krok na horské stezce nebo několik hodin bez vody v přehřátém autobuse. Během vteřiny nejste cestovatel s batohem, plánem a svobodou. Jste člověk na zemi, možná v cizí zemi, kde nerozumíte lidem kolem. První pomoc na cestách nezačíná obvazem. Začíná tím, že se nenecháte sežrat panikou.
Na internetu cestování často vypadá jako výhled z vlaku, levné jídlo a západ slunce nad mořem. Jenže skutečná cesta má i druhou stranu. Noc na lavičce, horečku v hostelu, rozbitou hlavu po pádu, alergickou reakci bez lékárny za rohem. A hlavně ten nepříjemný pocit, že domov, doktor i člověk, kterému byste normálně zavolali, jsou stovky nebo tisíce kilometrů daleko.
Nejdřív bezpečí, potom hrdinství
Když někdo omdlí nebo krvácí, člověk má chuť okamžitě něco dělat. Sahat na něj, zvedat ho, tahat ho z auta, dávat mu pít. Jenže první krok je vždycky obyčejný a zásadní: rozhlédnout se.
Je kolem provoz? Hrozí pád kamenů, další nehoda, elektřina, oheň nebo násilí? Pokud ano, nepřidávejte dalšího zraněného. Přesun má smysl jen tehdy, když člověku hrozí bezprostřední nebezpečí. Jinak s ním zbytečně nemanipulujte, zvlášť po pádu, nehodě nebo úderu do hlavy či zad.
Pak zjistěte, zda reaguje. Oslovte ho nahlas, jemně zatřeste rameny. Když nereaguje, zkontrolujte dýchání. Ne půl minuty, ne v nejistotě. Přibližně deset vteřin sledujte, zda se zvedá hrudník a zda slyšíte nebo cítíte pravidelný dech. Lapavé, nepravidelné nadechnutí není normální dýchání.
Pokud člověk nedýchá normálně, volejte pomoc a začněte resuscitaci. Stlačujte střed hrudníku rychle a důrazně, zhruba 100 až 120 stlačení za minutu. Když je někdo poblíž, dejte mu konkrétní úkol: „Ty volej záchranku. Ty najdi defibrilátor.“ Neříkejte neurčitě „ať někdo zavolá“. Ve stresu lidé často čekají, že to udělá někdo jiný.
V zemích Evropské unie funguje číslo 112. Mimo Evropu se čísla liší, proto je rozumné zjistit si je ještě před odjezdem. Ne proto, že přivoláváte katastrofu. Jen si odmítáte nalhávat, že se vám nemůže stát.
První pomoc na cestách není lékařská ordinace
Cestovní lékárnička má své místo. Nemá z vás ale udělat doktora v improvizovaném táboře. Největší chyby vznikají ve chvíli, kdy si člověk začne být příliš jistý diagnózou. Silná bolest břicha nemusí být jen špatné jídlo. Zmatenost po horkém dni nemusí být obyčejná únava. Bolest na hrudi se nedá vyřešit tím, že si dotyčný na chvíli lehne.
Je lepší vědět, co zvládnete, a kde už končí vaše možnosti. Zvládnete zastavit krvácení tlakem, vyčistit drobnou odřeninu, ochladit popáleninu proudem čisté chladné vody, uložit člověka do stabilizované polohy, pokud dýchá a je v bezvědomí. Umíte zavolat pomoc, najít tlumočníka, ukázat místo na mapě, zůstat vedle někoho, kdo se bojí.
Nezvládnete na koleni vyloučit vnitřní krvácení, otřes mozku, infarkt ani komplikovanou zlomeninu. A není ostuda to přiznat.
Krvácení: tlak, klid, pomoc
Při silném krvácení tlačte přímo na ránu čistým kusem látky, gázou nebo obvazem. Tlak držte nepřetržitě. Když obvaz prosákne, nepátrejte každých dvacet vteřin, zda už to přestalo. Přidejte další vrstvu a dál tlačte.
Pokud je v ráně zapíchnutý předmět, nevytahujte ho. Může částečně bránit krvácení a vytažením situaci zhoršíte. Předmět opatrně zafixujte kolem dokola a volejte pomoc. U masivního krvácení z končetiny může být nutné škrtidlo, ale je to nástroj pro situace, kdy přímý tlak nestačí a život utíká doslova s krví. Pokud ho používáte, poznamenejte si čas nasazení.
Hlava, páteř a věta „to rozchodím“
Po pádu se někdy člověk postaví, usměje se a tvrdí, že je v pohodě. Adrenalin umí lhát. Varovné jsou zhoršující se bolesti hlavy, opakované zvracení, ospalost, zmatenost, výpadky paměti, porucha řeči, slabost končetiny, křeče nebo nestejné zorničky. To už není prostor pro další autobus ani pro noc ve stanu. Je potřeba lékařské vyšetření.
Při podezření na poranění páteře držte člověka pokud možno v klidu. Nezkoušejte mu rovnat krk, neposazujte ho a nepřemisťujte ho kvůli pohodlí. Výjimkou je přímé ohrožení života v místě, kde leží.
Horko, zima a vyčerpání nejsou drobnosti
Cestovatelé často podceňují věci, které nejsou vidět na první pohled. Dehydratace, přehřátí, podchlazení, nedostatek spánku. Člověk si říká, že ještě dojde na nádraží, ještě vydrží do rána, ještě ušetří za ubytování. Pak se tělo vypne a rozhodování jde s ním.
Při přehřátí dostaňte člověka do stínu nebo chladnějšího prostoru, sundejte přebytečné vrstvy, ochlazujte kůži vlhkým oblečením či vodou a volejte pomoc, pokud je zmatený, omdlévá, má křeče nebo přestává normálně reagovat. Tekutiny dávejte jen člověku, který je při vědomí a bezpečně polyká.
Při podchlazení je potřeba mokré věci nahradit suchými, chránit tělo před větrem a zahřívat postupně. Alkohol nepomůže, i když se to mezi lidmi pořád traduje. Jen rozšíří cévy, přidá falešný pocit tepla a tělo ztrácí víc.
Když jde o vás samotné, rozhoduje často disciplína. Zastavit se včas není prohra. Prohra je skončit s horečkou a kolapsem někde, kde se ani nedokážete domluvit.
Co opravdu nosit v malé lékárničce
Nejde o to vláčet půlku lékárny. Záleží, jestli jedete na víkend do města, stopujete přes půl kontinentu nebo spíte venku. Přesto se vyplatí mít věci, které řeší první minuty a nečekají na otevírací dobu lékárny:
- jednorázové rukavice, gázu, pružné obinadlo, náplasti a dezinfekci,
- sterilní krytí na rány a prostředek na popáleniny,
- termofólii proti chladu a větru,
- vlastní pravidelné léky v dostatečné rezervě a seznam účinných látek,
- lék proti bolesti či horečce, antihistaminikum a prostředek proti průjmu podle toho, co snášíte,
- nabitý telefon, powerbanku a papírek s kontaktem na blízkého člověka.
Poslední bod není zdravotnický materiál, ale v krizi může být stejně cenný jako obvaz. Telefon spadne do vody, baterie odejde, člověk omdlí a nikdo neví, komu zavolat. Papírek nezní romanticky. Ani krev na chodníku není romantická.
Cizí jazyk může zranění zhoršit
V panice se člověku někdy rozpadne i jazyk, který běžně ovládá. Proto pomáhá mít v telefonu i na papíře několik jednoduchých vět: „Potřebuji sanitku.“ „Jsme na tomto místě.“ „Má alergii na…“ „Bere tyto léky.“ „Nedýchá normálně.“
Uložte si také adresu ubytování, souřadnice, případně screenshot mapy. V odlehlé oblasti nemusí být signál a přesný název místa často nezná ani místní. Pokud voláte záchrannou službu, mluvte jednoduše. Co se stalo, kolik je zraněných, zda dýchají, kde přesně jste a jaké hrozí nebezpečí. Operátor vás povede. Nemusíte vymýšlet dokonalé řešení.
Nejhorší je zůstat sám se studem
Někteří lidé nevolají pomoc, protože nemají pojištění, bojí se peněz, policie, majitele hostelu nebo toho, že zkazí plán celé skupině. Jiní nechtějí být za slabé. To je ten druh hrdosti, který člověka může stát zdraví.
Pokud jste s někým, komu je očividně zle, neodbývejte to větou „to bude dobrý“. Zeptejte se, co cítí, kdy to začalo, zda má nějakou nemoc nebo léky. Zůstaňte u něj. A když se stav nezdá, jednejte raději dřív. Ne vždycky jde o drama. Ale občas ano, a právě tehdy se rozhoduje během minut.
Před další cestou si zkuste projít základní kurz první pomoci. Ne kvůli certifikátu do šuplíku. Kvůli tomu, aby v okamžiku, kdy se něčí svět smrskne na dech, krev a strach, vaše ruce věděly alespoň trochu, co dělat. Cestování člověka neučí jen svobodě. Někdy ho naučí, že nejsilnější věc v batohu není nůž, mapa ani pas, ale schopnost nezmizet, když je vedle něj někdo v průšvihu.
Napsat komentář