Někdo odjíždí s kufrem, rezervací a plánem na první tři měsíce. Jiný nastoupí do autobusu s pár bankovkami v kapse, telefonem skoro bez baterie a pocitem, že návrat už není možný. Nejlepší knihy o emigraci nejsou turistické pohlednice ani příručky k úspěchu v cizině. Jsou to knihy o tom, co se stane, když člověk ztratí jazyk, postavení, jistotu i představu, kým vlastně je.
Emigrace nemusí znamenat jen překročení hranice. Někdy člověk odejde z rodné země a pořád v sobě nosí její hlas, stud i vztek. Jindy zůstane fyzicky doma, ale už nikam nepatří. Právě proto stojí za to číst příběhy, které se nebojí nepohodlí. Neříkají, že stačí mít odvahu. Ukazují i cenu, kterou za ni člověk zaplatí.
Knihy o emigraci nejsou o útěku, ale o následcích
V dobré knize o odchodu do ciziny najdete víc než letiště, cizí města a úřady. Najdete trapnost prvních vět v neznámém jazyce. Práci, kterou byste doma možná nikdy nevzali. Samotu mezi lidmi. A také zvláštní úlevu, když vám konečně dojde, že nikdo nečeká, až se vrátíte ve stejné podobě, v jaké jste odjeli.
Výběr níže není žebříček od nejhezčí po nejdrsnější. Každá z těch knih otevírá emigraci z jiné strany: přes válku, chudobu, rasu, rodinu, jazyk nebo obyčejnou touhu začít znova. Některé bolí potichu. Jiné vás praští hned na první stránce.
1. Jan Vladislav: Otevřený deník
Jan Vladislav patří k autorům, jejichž život byl emigrací doslova rozříznut na dvě části. Po odchodu do Francie v roce 1981 nežil žádný romantický příběh o svobodném Západě. Nesl si s sebou zkušenost člověka, kterého normalizační režim vytlačil z veřejného života, zbavil možnosti normálně publikovat a proměnil existenci v neustálé obcházení zdí.
Jeho deníkové texty nejsou lehké čtení na víkend. Právě v tom je jejich síla. Emigrace tu není kulisa, ale stav mysli. Člověk získá svobodu, jenže zároveň zjistí, že svoboda automaticky nespraví ztracené roky, rozpadlé vazby ani únavu. Vladislav je pro čtenáře, kteří nechtějí legendu o exilu, ale jeho vnitřní účetnictví.
2. Milan Kundera: Nevědění
Kundera v románu Nevědění nevypráví o emigraci jako o velkém dobrodružství. Jde spíš o návrat, který ukáže, že domov se nedá uložit do trezoru a po letech z něj zase vytáhnout. Irena žije ve Francii, Josef v Dánsku, a oba se po pádu komunismu střetávají s představou, že by se měli vrátit tam, odkud odešli.
Jenže kdo to po nich vlastně chce? Lidé doma často očekávají dojemný návrat ztracených krajanů. Emigrant však mezitím prožil jiný život. Naučil se jiné zvyky, zestárl mimo původní svět a možná už neumí být ani tam, ani tady.
Tohle je kniha pro každého, komu někdo někdy řekl: „Tak proč se prostě nevrátíš?“ Protože prostě se nevrací nic. Ani člověk, ani země, kterou opustil.
3. Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále
Hrabalova kniha není klasickým emigrantským románem, ale stojí za přečtení právě kvůli tomu, co ukazuje o přizpůsobení. Hlavní hrdina Jan Dítě chce stoupat vzhůru, patřit mezi bohaté, důležité a obdivované. Jenže dějiny mu neustále podkopávají nohy a on se přelévá z jednoho světa do druhého jako člověk bez pevného břehu.
Emigrace není vždy jen změna státu. Může to být i vyhnanství do vlastní společenské role, do jazyka, který mluvíte, ale už mu nevěříte. Hrabal umí být groteskní a nádherně rozverný, jenže pod tím zůstává člověk, který se snaží přežít dobu silnější než on sám.
Pro čtenáře David’s Paradise může být tahle kniha připomínkou, že důstojnost se někdy neprohrává v okamžiku pádu. Prohrává se pomalu, když se člověk příliš dlouho učí přežít za každou cenu.
4. Chimamanda Ngozi Adichie: Amerikána
Amerikána sleduje Ifemelu, která odjíždí z Nigérie do Spojených států. Neutíká jen za lepší budoucností. Utíká také před nejistotou, omezenými možnostmi a životem, který se doma zmenšil dřív, než ho stačila opravdu žít. V Americe ale nenajde hotový sen. Najde práci pod svou úroveň, peníze, které sotva stačí, a novou zkušenost s rasou.
Právě tady je román mimořádně přesný. Ifemelu v Americe zjistí, že se z ní najednou stává „černá žena“, tedy někdo, koho společnost čte podle pravidel, která předtím neznala. Cizina vám někdy nedá novou identitu. Jen vám bez ptaní přidělí nálepku.
Kniha je rozsáhlá, místy ironická a místy velmi bolestivá. Vyplatí se čtenářům, kteří chtějí pochopit, že migrace není jeden univerzální příběh. Záleží na tom, odkud přicházíte, jak vypadáte, jak mluvíte a kolik máte peněz na první nájem.
5. Viet Thanh Nguyen: Sympatizant
Vypravěč Sympatizanta je uprchlík z Vietnamu, který po pádu Saigonu žije ve Spojených státech. Je vzdělaný, inteligentní a rozpolcený. Slouží dvěma stranám zároveň, lže všem kolem sebe a přesto jeho největší problém není špionáž. Je jím to, že nedokáže být jen jedním člověkem.
Tahle kniha rozbíjí pohodlnou představu, že uprchlík je buď hrdina, nebo oběť. Vypravěč je vtipný, krutý, zbabělý i odvážný. Má vzpomínky, které mu nedají spát, a vidí pokrytectví země, jež ho přijala, ale zároveň mu chce vysvětlit jeho vlastní válku.
Čte se to jako politický román, černá komedie i výslech. Není to kniha pro chvíle, kdy chcete klid. Je to kniha pro chvíle, kdy chcete, aby vám někdo rozebral pohodlné názory na kusy.
6. Kapka Kassabova: Hranice
Kapka Kassabova se v knize Hranice pohybuje podél pomezí Bulharska, Řecka a Turecka. Nejde o román v klasickém smyslu, ale o silnou směs reportáže, osobní paměti a rozhovorů s lidmi, pro které hranice nebyla čára v mapě. Byla to zakázaná zóna, past, vojenský prostor a někdy i místo smrti.
Kassabova sama odešla z Bulharska jako dospívající a po letech se vrací. Nehledá nostalgii. Hledá stopy po lidech, kteří hranice střežili, překračovali nebo se u nich snažili zmizet. Výsledkem je kniha o tom, jak politické rozhodnutí pronikne až do rodinných příběhů a do ticha mezi generacemi.
Pokud máte pocit, že slovo „hranice“ už zní příliš abstraktně, tahle kniha mu vrátí váhu. Hranice nejsou jen kontrola pasů. Jsou to místa, kde se rozhoduje, kdo může projít a kdo má zůstat na špatné straně.
Jak si z těchto knih vybrat
Jestli hledáte českou zkušenost exilu a návratu, začněte Vladislavem nebo Kunderou. Pokud vás zajímá tvrdý střet migrace s rasou a třídou, vezměte do ruky Amerikánu. Sympatizant bude sedět tomu, kdo snese politickou jedovatost a morálně špinavé postavy. A Hranice je pro chvíli, kdy nechcete vymyšlený příběh, ale skutečné krajiny, v nichž se minulost stále drží v zemi jako rezavý drát.
Nemá smysl hledat jednu knihu, která vám emigraci vysvětlí celou. Taková neexistuje. Člověk, který odjel za prací do Německa, ponese jinou zátěž než žena prchající před válkou nebo spisovatel vyhozený z vlastního jazyka. Společné ale bývá jedno: odchod něco otevře a něco navždy zavře.
Čtěte proto tyto příběhy ne kvůli potvrzení, že jste měli pravdu vy nebo oni. Čtěte je, aby vám zůstala nepříjemná otázka: Kdyby se vám pod nohama rozpadl domov, co všechno byste byli ochotni opustit – a co by vás neopustilo ani na druhém konci světa?
Napsat komentář