David’s Paradise

Sice jsem se v předchozí kapitole rozhodoval že někam pojedu, ale dva měsíce to trvalo a já byl stále zablokovaný v Avignonu na baráku u feťáků. Vlastně se nic zvláštního nedělo, měli jsme služby, kdo půjde na kontejnery, a i přes můj počáteční odpor jsem si prostě zvyknul a chodil jsem, když na mě připadla služba.

Stala se však jiná neočekávaná věc, a to že se objevil Adam!!

Přifrčel si to na barák s tím, že je zpět. Vyprávěl, jaké to bylo krásné s jeho Švédkou Estelle. Všechno prý bylo fajn, až když Estelle řekla, že by si mohl najít práci!. To ovšem na Adama zapůsobilo jako česnek a kříž na upíra, a tak se urychleně sbalil a vzal roha.

Takže Adam byl zpět a taky se mu nechtělo trčet v Avignonu. Povídal mi o jednom místě u moře, kde je fajn a nejsou tam otravní bezďáci jako v Avignonu. Rozhodli jsme se, že tedy pojedeme. (viz. mapka).

Takže byl červenec 2002, já se rozloučil s feťákama, a vyjeli jsme s Adamem do Bandol. Stopovali jsme v klídku oba dva, protože to nebylo extrémně daleko, a po 4 hodinách jsme byli u cíle. U peagi nám zastavil řidič, co nás vezl, a my se vydali do centra města. Okamžitě jsem si městečko zamiloval. Bandol bylo na první pohled prototyp bohatého města na pobřeží Středozemního moře. Centru města vévodilo kasino. Žádný fast food nikde, jen Super-U, Champion a malé Casíno (obchod) v centru města. To byly všechny obchody ve městě. Jinak všude jen na promenádě restaurace a bary. Prostě bohaté město, ne nadarmo se mu přezdívalo druhé St.Tropéz. Obhlídli jsme situaci ve městě a zjistili jsme, že ve městě fungují jen dva starý Němci, Jurgen a Hans, kteří somrují u jednoho z marketů. Oba dva totální troskyčové. Jinak absolutně žádná konkurence, což bylo super. Sedli jsme si i s Němcema do parčíku na promenádu a otevřeli si pivo. Adam a já jsme sledovali Městskou policii, jak na nás budou reagovat, prošli jednou a vůbec si nás nevšímali, pouze slušně odpověděli na náš pozdrav Bonjour… To bylo dobré znamení, řekl Adam a mnul si ruce. Němci kontejnery nedělali, což byla také dobrá zpráva tudíž Super-U a Champion jen pro nás. Po pár pivech Adam zavelel, že jdeme hledat nocleh a tak jsme šli.

Městu vévodil pahrbek, který se jmenoval Vallongue, a který byl lemován luxusními vilami. To by mě zajímalo kde tam budeme spát, prohodil jsem. Dočkej času kloša, odpověděl Adam. Vylezli jsme tedy na kopec a kochali se pohledem na moře a přístav, kde kotvily luxusní jachty. Na kopci, asi 400 m za posledními vilami, jsme narazili na hřbitov. Paráda, zvolal Adam. Po asi 20 minutách jsme v lesíku našli bývalý strážní domek vinice, který už byl do půlky zasypaný hlínou a uprostřed rostl stromek. Tak tam jsme se utábořili, strategicky 100 m od hřbitova, kde tekla voda, což bylo důležité, a na druhé straně kopce cesta, která vedla na silnici a následně po 1,5 km ústila k supermarketu Champion. Takže super pozice!

Jak jsme se usadili s Adamem natrvalo? A jak přišla druhá rána osudu? To všechno se dozvíte v další kapitole……