David’s Paradise

Dobrý den

Jak jsem porazil těžkou mrtvici v 21 letech??

Jak jsem nacestoval 20,000 km autostopem po Francii??

Jak jsem se stal bezdomovcem proti své vůli??

Jak jsem se dostal do Normandie,kde žiji do dnes??

Jak jsem začal cestovat po Asii??

Samé ocásky…..

Odpovědi najděte v mojich kapitolách.

Sekce Moje příběhy slouží jako záloha.

Děkuji za vaše čtení a případný feedback na X.

Zaregistrujte se pro odběr,díky tomu vám neunikne žádná nová kapitola a můžete případně lajkovat.

Jsem amatér a učím se za pochodu.

1.kapitola Mrtvice v 21 letech.

2.kapitola Italská anabáze

3.kapitola Autostopem do Francie.

4.kapitola Avignon.

5.kapitola Krádež.

6.kapitola Pochod smrti.

7.kapitola Alicante-Malaga

8.kapitola Cesta do Norska.

8.kapitola Cesta do Norska část druhá.

9.kapitola Bufeťák

10.kapitola Bandol

11.kapitola Druhá rána osudu.

12.kapitola Multimilionář.

13.kapitola Pán z Bílého domu.

14.kapitola Sécurité Sociále.

15.kapitola Bitka.

16.kapitola Sociální velmoc.

17.kapitola Deportace část první.

17.kapitola Deportace část druhá.

18.kapitola Návrat do divočiny

19.kapitola Nový začátek

20.kapitola Cestou necestou.

21.kapitola Cesta kolem Středozemního moře.

22.kapitola Promenáda nožů.

23.kapitola Pohostinnost v Marseille.

24.kapitola Feťáci

25.kapitola Perpignan,konec Středozemní části výletu.

26.kapitola.Statek a kolaps.

27.kapitola Pyreneje a Baskické pobřeží.

28.kapitola Atlantická anabáze

29.kapitola Jak jsem strávil poslední vánoční svátky.

30.kapitola Cesta do Bordeaux a nečekané setkání.

31.kapitola Aneb jak jsem se zavraždil na jahodách.

32. kapitola Vagabundi z Dordogne aneb jak jsme seřezali Arabové.

33.kapitola Od zátoky Arcachon až do pevnosti Boyard.

34. kapitola La Rochelle-pevnost Boyard aneb jak jsem se seznámil s Inge.

35.kapitola Inge&David reisen aneb La Rochelle-Nantes.

36.kapitola Po stopách Vikingů aneb Bretaňské pobřeží.

37. kapitola Bomba jménem Inge.

38.kapitola A zazvonil zvonec a Inge bylo konec.

39.kapitola Chlastání v Morlaix.

40.kapitola Zima 2005-2006 v Bretani.

41. kapitola Zima v Lannion.

42. kapitola Poslední zastávka před Normandii a jak jsem potkal Nowlenn.

43. kapitola Hora-Svatého-Michala až do Bayeux, mého osudového města.

44.kapitola Le Havre Amerika třicátých let.

45. kapitola Gertrude a její obytňák.

46. kapitola Konec Atlantické části cesty, aneb Bienvenue chez les Ch’tis.

47. kapitola U Vidláků aneb ztracen na venkově.

48. kapitola Další práce na černo.

49. kapitola Balkánský requiem.

50. kapitola A zazvonil zvonec, a první části je konec…

Moje příběhy

Fotogalerie


Najdete mě i na sociálních sítích https://x.com/czsk1977

50. kapitola

Zazvonil zvonec a první části je konec…

Takže vážení čtenáři, pokud jste to dočetli ve zdraví až sem, tak to znamená, že jste zvládli úctyhodných 50 kapitol. Gratuluji, neboť ty moje příběhy nejsou jednoduchý. A přiznávám, že bude hůř, neboť od této kapitoly budu psát volné pokračování s názvem Doba temna, a ti co si myslí, že vědí, o co se jedná se hluboce mýlí. Ale nebojte se, všichni se dočkáte…

Teď se ale vracíme do října 2006 do Charleville Mezieres. Práce byla hotová a další kšeft jsem s díky odmítnul. Peněz jsem měl víc než dost a na vás čtenáři mám otázku, co se stalo v září 2003? V Gap? Ano, krásná Polka Agnieszka, od které mě dělilo pouhých 775 km, které jsem měl správně ujet město po městu, ale byl jsem unavený, a i tak se mi povedla pozoruhodná cesta kolem Francie, se všemi zastávkami, kdy jsem pracoval nebo bydlel na squatech, jsem urazil 12.001 km, z toho zhruba 10 %, tedy 1200 km, pěšky za tři roky. Dále jsem tedy bilancoval můj pobyt ve Francii od srpna 2001 do dnes. To bylo 5 let a dva měsíce. Francouzsky se už domluvím velmi dobře, i když jsem nikdy nebyl ve škole nebo v kurzu. Prostě mluvím hovorově. Některé fráze třeba z Marseille nebo Toulouse. Když jsem před třemi roky od ní odjížděl, tak to bylo hlavně z důvodů finančních, nechtěl jsem být zátěž, teď je situace rozdílná a já mám peníze na celý rok, což by mělo být dostačující. Tak jsem vyšel ven před panelák a odvážil se jí zavolat. Na druhé zazvonění to zvedla… Davide? Jesteš to ty? Gdě ty jesteš? No, prokecali jsme asi hodinu a já se zeptal, jestli můžu přijet, neboť jsem v Charleville Mezieres. No, odpověděla, že samozřejmě můžu přijet. Tak trapně jsem se ptal, jestli nemá chlopáka, ne nemám chlopáka, a začala se smát. No pěkně odvětil jsem a taky jsem se začal smát. Pak jsem jen dodal, že jdu hned na nádraží a pošlu jí SMS, kdy přijedu. Ona mi odpověděla, že bude čekat na nádraží. Zavěsil jsem, že se budu těšit, ona taktéž. Tak asi takhle to probíhalo a já si běžel koupit na nádraží jízdenku. Po třech letech jsem se nemohl dočkat a ona evidentně taky ne.

Takže podle mapky poslední etapa mé Tour de France a já se budu těšit v druhé části mé trilogie Doba temna…

Teď si dám nějakou dobu pauzu, a věřím že se vrátím z novým elánem……

2026 David H.©️