12. kapitola
Multimilionář
Po mé nehodě u moře, kdy jsem málem zemřel, (viz.kapitola 11.), jsem začal na svět nahlížet jinýma očima. Zjistil jsem, že lidé kolem mě vlastně nic nehledají, jen vysomrovat pár peněz a večer se ožrat a toť vše. Ale já jsem chtěl víc! Rozhodl jsem se, že si vysomruju maximum peněz a zmizím z tohohle kruhu odpadlíků. Po půlroce života tady jsem byl jazykově vybaven nejlépe, asi protože mi jazyky vždycky šly.
Ale tohle všechno plánování probíhalo prozatím jen v mé hlavě, a hlavně jsem o to s nikým nemluvil.
Potom však jeden den přišel Pat a Mat day nebo alespoň já jsem tomu tak říkal. Ti, co mě čtou, tak vědí, že jsme bydleli v lesíku u hřbitova, kde byl bývalý strážní domek na vinicích tak z dob Napoleona. Byl do půlky zasypán hlínou a rostl z něj stromek. Jak jsem tak občas chodil do toho opuštěného karavanu, tak jsem jednoho dne naše malou ruční lopatku na uhlí, vzal jsem jí a říkám Adamovi, hele, ten domek musí mít někde podlahu, ne?? Adam rychle pochopil, co chci dělat a řekl mi, se mnou nepočítej. Zcela normální odpověď u někoho, kdo má zcela negativní vztah k práci. A tak jsem začal lopatku po lopatce dohromady dva dny, druhý den se ulomila násada, ale ani to mě neodradilo a pokračoval jsem dál. Na druhý den večer jsem byl na podlaze z cihel (datováno do 19. století). Hromadu hlíny, kterou jsem vybagroval, pro tu jsem také našel uplatnění, zasadil jsem tam palmy a kaktusy, které jsem štípnul u rezidencí na Valongu. Ale můj myšlenkový pochod pokračoval dále, neboť jsem chtěl domek nějak zastřešit. Náhle mě probral z přemýšlení rychlý pohyb ve zdi z kamene. Asi 15 cm mega rychlá stonožka s kusadlama a vidličkou, dost jedovatá mrcha, jak jsem se dozvěděl. Viz. Foto.
Takže po škorpionech jsme měli další zvířátko, na které je potřeba si dávat pozor. Ale jedeme dál s rekonstrukcí strážního domku. Nejsem ani zedník ani architekt, ale nakonec jsem vymyslel řešení. K tomu jsem použil Adama jako mulu a společně jsme šli do stavebnin koupit pytel cementu a po tom na pláž pro batoh písku. Pak už chyběly jen dvě palety, které Adam ukradl u supermarketu Champion a vše bylo připravené, vodu jsme měli ze hřbitova, takže taky cajk. Rozdělal jsem maltu zednickou lžící, kterou jsem také koupil, a celé jsem to nanesl na obvodové zdi. Když toho bylo dost, tak jsem do té malty vložil prkna z rozmontovaných palet jako nosníky. Pak jsem to nechal ztvrdnout a mezitím se vydal do Toulounu do Castoramy pro plachtu s hřebíky. Když jsem se vrátil, tak jsem plachtu přehodil přes ta nosná prkna, zatloukl hřebíky a na čtyřech koncích s provázky jsem přivázal 5 l barely s vodou, aby se to pěkně protáhlo. No, a měli jsme střechu. Vybavení zajistil opuštěný karavan, dvě židle a dva malé stolky s dvířky. Byl jsem na sebe náležitě hrdý.
Pak přišlo září a říjen, kdy se vlastně nic zvláštního nedělo až do posledního říjnového dne. Chodil jsem somrovat buď do Sanary sur Mer nebo do St.Cyr sur mer k poště, neboť Bandol dělali Němci a hlavně to tam propálili jejich x letým pobytem. Ten den jsem somroval tedy v St.Cyr a najednou vidím fešnou blondýnu co vystupuje z oranžové Škodovky s pražskou značkou. Když vcházela, tak jsem pozdravil francouzsky, ale když vycházela, tak jsem řekl dobrý den. Ona byla dost překvapená, a tak jsme začali diskutovat a vzala mě k nim domů. Budeme jí říkat třeba Monika. 10 let vdaná za Francouze hudebníka a v ČR vlastnící velkoobchod s vínem. Nabídla mi, že mě odveze do Prahy, což jsem s díky odmítl. Vysvětlil jsem jí, že hledám práci, ale že nikoho neznám, a to somrování u pošty je jenom na přežití. Na to mi odpověděla, že jí mají o víkendu přiletět známí a že někoho hledají. Ani jsem se vlastně nezeptal, co je to za práci, takovou jsem měl radost. Ještě mi dala boty Adidasky po jejím synovi, poněvadž ty moje se už rozpadaly. No, a já čekal na víkend.
O víkendu jme se setkali s pánem, budeme mu říkat Jiří, a jeho manželkou + 2 synové 10 a 6 let. Pan Jiří byl multimilionář v hotelové sféře. Nebudu uvádět více podrobností, jen to, že v současné době už je miliardář. Kousek od Bandol v jednom údolí je golfový resort spolu s vilami, který se jmenuje Golden Fregate.
St Cyr sur mer
On tam vlastnil jednu vilu. Celý objekt ultra hlídaný strážnýma a kamerama. Prostě hnízdečko pro boháče. Práci, kterou chtěli, bylo postarat se 3 dny o jejich dva syny. Bohužel to však padla kosa na kámen, neboť já to s dětmi vůbec neumím. Ještě tak se psy, ale vůbec ne s dětmi. Nicméně jsem se maximálně snažil a dva dny jsem jakž takž zvládnul. Problém přišel třetí den, probudil jsem se v horečce, zimnici, klouby, prostě mimo provoz. Úplně nejdebilnější nápad byl ten, že jsem se sebral a dobelhal se na Golden Fregate, abych se omluvil, že nepřijdu do práce.
Pan Jiří mi dal 100€ a řekl, že už mě nepotřebuje.
Jelikož mi bylo fakt zle, tak jsem šel do lékárny a prosil jsem je, ať mi prodají antibiotika. Paní lékárnice zavolala doktora, který přišel do lékárny, prohlédl mě a odebral krev. Po 24 hodinách jsem se dozvěděl že mám Africkou chřipku. Celou nemoc jsem odstonal pod plachtou venku. Naštěstí jsem dostal antibiotika od pana doktora, ale i tak jsem byl 12 dní mrtev. Dodneška nevím, kde jsem jí chytil.
Tako to je konec vyprávění o českém multimilionáři.
Kdy jsem se konečně rozhodl opustit Česko-Polskou komunitu??
To vše se dozvíte v další kapitole.
2026 David H.©️