David’s Paradise

Píše se rok 1998 a já už rok pracuji jako provozák v jednom klubu v Pražské Libni.
Mimochodem hrozná díra, pořád jsme museli vyhazovat vysmažené cigány.
Ale výplata byla královská na tyhle léta a vůbec mě nezajímalo, že majitel přes klub pere špinavé peníze.

Byla tenkrát zima, měsíc prosinec, a já bydlel v pronajatém bytě na Žižkově.

Až přišel ten osudný den 19. 12. 1998 v 11:20 dopoledne.
Byl jsem doma sám a po obědě měli přijít kamarádi.
V tom se mi udělalo zle, začala se mi motat hlava a brnět ruka až do nohy, cítil jsem, jak mně tluče rychle srdce.
Zjistil jsem že nemůžu pohybovat levou rukou a nohou.Brněla mě i levá část úst.
Nejdříve jsem to považoval za panickou ataku a snažil jsem se to u okna rozdýchat.
Když to ani po půl hodině nebylo lepší, tak jsem se rozhodl jednat, dopajdal jsem se na chodbu a zazvonil na sousedku, která měla telefon.
Když jsem se jí snažil vysvětlit, ať zavolá sanitku, tak jsem zjistil že ani mluvit nemůžu. Pusa byla také ochrnutá.
Sousedka nakonec z mé gestikulace pochopila a sanitku zavolala.

Sanitka přijela asi za 15 minut.
Saniťáci mně změřili tlak, který byl mega vysoký, a tep také, ale vůbec je nenapadlo, že by to mohla být mrtvice.
A tak místo toho, aby mě naložili na nosítka a urychleně drandili do nemocnice, tak mě nechali sejít 3 patra do sanitky.
Přijeli jsme do nemocnice Královské Vinohrady na pohotovost, jestli si dobře vzpomínám.
Já táhnul nohu za sebou, ruka také nefunkční, a doktorka na mě řvala, co jsem měl za drogy.
Udělali mi toxikologický test a dali mi hořčíkovou kapačku.
Protože mi ani po kapačce nebylo lépe, tak mě přijali na neurologické oddělení.
Normálně lůžková část.
Dostal jsem další kapačku nevím čeho.
Poté mě poslali na CT, podle nějž nic neviděli. To už bylo 5 hodin od ataky!!
Bylo mi špatně a čekala mě ještě noc.
Pořád do mě cpali ty nesprávné kapačky.

Na druhý den se na mě přišel podívat primář, a to bylo vysvobození, neboť po deseti minutách pochopil, že mám vážně mrtvici. Takže okamžitě MR a tam to bylo jasné – mozková mrtvice (pro doktory pravá capsula interna velká krevní sraženina )
Poté začalo konečně velké haló a odvezli mě na JIP, kde do mě konečně začali pumpovat léky na ředění krve.
Zůstal jsem 3 týdny.
Po třech týdnech mě přeložili na lůžkové oddělení.
Staralo se o mě lékařské konsilium.
Jednou jsem byl dokonce představen 25 studentům medicíny jako těžko uvěřitelný případ.
Ano, dostat mrtvici v 21 letech, to místní doktoři ještě neviděli.
Dohromady jsem strávil na Královských Vinohradech 5 týdnů.
Moje ošetřující lékařka mi říkala, že ať si nedělám iluze ohledně hybnosti.
Podle ní budu zřejmě pajdat a budu mít prověšenou ruku.
V té době, co jsem ležel už na lůžkovém, tak začali s reedukací, ale výsledky nic moc.

Jelikož jsem byl rozhádaný s rodiči, tak jsem marodil u babičky na severu ve Štětí.
Po 3 měsících mi schválili lázně a já zamířil do Jánských Lázní.
Abyste pochopili, proč to píši s takovou lehkostí až s nadsázkou:
celou tu mrtvici jsem si v hlavě zidealizoval asi jako kašel, že je to prostě kašlík, který brzo odejde. Vůbec jsem neřešil vážnost situace.
V Jánských Lázních první 3 týdny vzorný pacient.
Pokroky byly výrazné!
Po třech týdnech jsem se ale chytil party a místo procedur jsme chodili chlastat.
No, suma sumárum jsem tam strávil 6 týdnů.
Vrátil jsem se do Štětí a v následujících 2 týdnech mě čekala kontrola na Královských Vinohradech.
Doktorka byla v šoku, neboť ochrnutí nebylo vůbec viditelné.
Řečí normální, prostě ve formě, dá-li se to tak říci.

Teď se asi budete ptát proč vám to všechno povídám??
Tahle nehoda a její zvládnutí mi pomohla zvládnout ty nejhorší momenty v emigraci.

Jak jsem se dostal do Itálie a následně do Francie??
Toto a všechno bude v příštím povídání.