David’s Paradise

Vzbudil jsem se ráno a Gertrude už byla vzhůru a připravila mi kafe. Pil jsem tedy kávu a zároveň koukal do Atlasu, do Calais je to nějakých 71 km a dále pak do Dunkerque 42 km. Gertrude chtěla jet tunelem La Manche až do Anglie, kde měla známé, ale vzhledem k tomu, že to do Dunkerque nebylo daleko, tak slíbila, že mě tam vezme. Tak kolem desáté jsme opustili kemp a vydali jsme se na cestu (viz mapka).

Po A16 jsme byli v Calais za 40 minut, poněvadž Gertrude nikam nespěchala. Přijeli jsme do Calais a zaparkovali jsme v centru města. Všude byla vidět aktivita migrantů v menších či větších bandách. Za město, kde měli jejich ilegální kempy, se vůbec nedoporučovalo chodit. Co je lákalo jako včely med, byl tunel pod kanálem La Manche postavený v roce 1994. Dlouhý 50,50 km, z toho pod mořem 40 km. Rozdělený na Le Shuttle pro železniční přepravu, aut, motorek a kamionů. Druhý tunel pak Eurostar pro přímé vlaky z Paříže a Londýna. A tohle všechno přitahovalo migranty, aby se jakkoliv dostali do kamionu nebo auta a následně do vlaku. A to se psal teprve rok 2006. Gertrude jen zkonstatovala, že je to rok od roku horší. Před odjezdem jsme raději zkontrolovali camping car, jestli se tam nějaký zmetek neschoval. Naštěstí ne, a tak jsme se dlouho nezdržovali a jeli jsme dál na Dunkerque.

Do Dunkerque to bylo pohodových 42 km a byli jsme tam za krátkou dobu. Chvíli jsme ještě kecali v autě a pak jsme se rozloučili a dodnes mám na Gertrude pěkné vzpomínky. Poděkoval jsem za vše a šel dál. Takže všichni víte co o Dunkerque? Ano, správně, jedna z největších bitev první světové války, kdo to neví, měl by se vrátit na základní školu. Je tady veliký památník obětem tohoto válečného konfliktu.

Ale nebudu tady kázat historii, bylo kolem 15:00 a já potřeboval nocleh, i když jsem peníze měl. Takže jsem volal 115 a čekal co se bude dít. Na druhém konci linky mi řekli adresu, kam se mám dostavit. Tak jsem se po troše vyptávání dostavil na danou adresu a tam byli velice sympatičtí lidé, kteří mi vysvětlili, jak to tady u nich chodí. Můžu bydlet 3 noci v měsíci a co se týče jídla, tak dávali peníze cash 16€ na den, takže na tři dny 48€, takže pecka. Už míň pecka byl příchod na barák, kde jsem měl bydlet. Dvě patra o 6 pokojích a já samozřejmě dostal ten nejhorší. Pokoj číslo 5., který nezavíral. Žádný klíč, nic prostě, takže jsem pochopil, že tady mi pšenka nepokvete, obzvlášť, když jsem viděl, kdo jsou moji spolubydlící. Všechno smažky, všeho schopný. Takže jsem se rozloučil s pokojem hrůzy, na benzínce nakoupil proviant a vydal jsem se na konec města směrem na Lille.

Jak jsem stopoval na Lille a co bylo dál v regionu Vítejte ve vidlákově? To se dozvíte v další kapitole….