David’s Paradise

V minulé kapitole jste dozvěděli, jak jsem si u CCAS zařídil přezimování v Lannion až do 31.3. 2006. Opravdu majstrštyk, neboť oni to pro cizince dělají málokdy, navíc Bretaň je od věku věků pravicová, takže malý zázrak. Dohromady přes 4 měsíce až do jara. Teď jen ten čas nějakým dobrým způsobem zužitkovat. Co se týče somrování, tam jsem to měl jasné, chodil jsem ráno k poště a odpoledne k Lidlu, jako bych chodil do práce a sypalo to. Dělalo to cca 40€ denně. Samozřejmě jsem se snažil najít nějakou práci na černo, ale bohužel se tentokrát moc nedařilo, a tak jsem zůstal u somrování. To máme 40€ krát 6 dní za týden a v neděli kostel nebo boulangerie. Takže peněz víc než dost, navíc ještě úspory od Turka z Bourg en Bress. Další věc, kterou jsem udělal na radu korpulentní dámy z CCAS, byla, abych si nechal udělat kompletní lékařskou prohlídku. A tak jsem začal: RTG plic, zubař, praktický lékař a pak odběry krve… biochemie, cukr, slinivka, játra, ledviny, cholesterol, a co já vím co ještě. Všechno v cajku. Pak tu byly ty problémy z minulosti, ale o tom jsem taktně pomlčel, neboť jsem se domníval, že to bude vážnější problém, a já jsem to vážně neměl chuť nějakým způsobem řešit, ne teď a ne tady. Takže všeobecně výsledky kontroly dopadly dá se říci dobře. Další pozitivum bylo to, že za celou zimu žádná rvačka ani napadení mě, což bylo další plus. Takže vlastně veškerý čas mezi somrováním jsem trávil s novým kamarádem, bylo mu 64 let a jmenoval se František a byl z Normandie a bydlel též na foyer jako já. To bylo poprvé, co jsem slyšel jméno Bayeux, aniž bych věděl, že tohle jméno ještě uslyším. Celý život pracoval jako dělník na sportovištích. Tenisové kurty, atletické dráhy, a hlavně fotbalové stadiony. Pokládali povrch na sportovištích. Bohužel skončil moc špatně, neboť se v roce 2019 oběsil. No tak s tímhle Františkem jsme chodili na trať chlastat piváky, když jsme byli v Lannion. Jinak se tam za tu zimu 2005-2006 nic moc zvláštního nestalo. Občas přijel na foyer nějaký Polák a samozřejmě chtěl vědět, jak jsem to udělal, že tu můžu být až do jara, ale já jsem nikdy nic neřekl. A v témže roce jsem se poprvé setkal se slovem “detektor”. Sedím si tak u pošty, a tu vidím týpka, jak jde s velkým balíkem, tak se ho ptám, co to nese? A on mi říká, že detektor na hledání pokladů. No, to mě samozřejmě zajímalo, a tak jsme se dali do řeči. On mi v kostce řekl, co s tím dělají a já jsem se zeptal, zdali by mě jednou nevzali s sebou hledat poklady. Dal jsem jim telefonní číslo a že můžou volat kdykoliv.

Asi za tři týdny navečer, když jsem byl po večeři, někdo volá, a on to ten hledač pokladů. Tak to zvednu a on mi říká, jestli ještě stále chci jít hledat poklady. Tak jsem samozřejmě odpověděl, že ano. Tak zítra ve 14:00 na tom a tom místě. Špatně jsem spal tu noc, protože jsem si představoval, jaký najdeme poklad. Na druhý den jsem se seznámil s Paulem a Paulem, ano, oba dva stejné křestní jméno. Bohužel jsme po třech hodinách chození nenašli nic. Což mi vůbec nevadilo, protože semínko už bylo ve mě zaseto. O tom vám teď vyprávět nebudu, neboť to je na jiné vyprávění. No abych to shrnul na konec, asi takto dopadla moje zima v Lannion. Já jsem si odpočinul a byl připraven na další dobrodružství.

Jaro pomalu přišlo k nám a já začal studovat atlas kudy dál, ale o tom až v další kapitole