David’s Paradise

V předchozí kapitole jsme se dozvěděli, jak to bylo na ubytku bez možnosti zavírání dveří, takže jsem vypadl jako kulový blesk. Cesta na konec města směrem na Lille mi zabrala jen asi 10 km, ale i tak jsem přišel pozdě, tedy něco kolem 19:00, to už nemělo cenu pro dnešek někam jet. Takže jsem začal prozkoumávat okolí, kde by se tak dalo přespat. Nakonec jsem po dvou hodinách našel takový lesík, a tam jsem se rozhodl přespat. Nepršelo, počasí celkem fajn neboť byl duben 2006. Na druhý den jsem vstal, uvařil kafe a vrátil jsem se ke značce konec Dunkerque, protože tam byl takový výmol, kde se dalo sjet ze silnice a ještě to nebyla dálnice. Moc dlouho jsem nečekal a zastavil mi náklaďák. Řidič se jmenoval José a byl to poloviční Španěl. Jeho španělské kořeny se nezapřely, neboť za cestu do Lille vyhulil asi 5 gittanesek bez filtru a kabina byla plná kouře. Ale dovezl mě dokonce až skoro na výpadovku z Lille, takže paráda (viz mapka).

Takže z místa, kde mě vyhodil José, to bylo na výpadovku asi 6 km, jenže jsem se spletl a nekoukal jsem se do atlasu a místo abych šel na A1 nebo A23 jsem mířil na venkov po N47 směrem na Lens, prostě úplně opačně než jsem chtěl. A tak jsem šel a šel až mě z přemýšlení zastavilo troubení, otočím se a vidím velký zelený traktor John Deer, otevřely se dveře a chlápek cosi křičí, tak přijdu blíž a on se ptá, kam jedu? Odpovídám, že vlastně nevím zřejmě na Lens… Já tě vezmu, křičí, tak jo, křičím. Tak jsem nastoupil do té pekelné mašiny a jeli jsme. Týpek se mi představil jako Jean Alain a že má prý u Lens farmu. Tak jsem se také představil a říkám mu, že jsem bezdomovec-cestovatel. On na to, jestli si nechci přivydělat nějaké drobné. Můj mozek rychle zakalkuloval situaci, nikam nespěchám, peníze mám a tak proč ne, peníze navíc se hodí, a tak jsme si plácli (viz mapka)

Annoeullin, ztracený v polích u vidláků. Když jsme dojeli po půl hodině, tak mi Jean Alain všechno ukázal. Tady jsou brambory, cibule, česnek a tak dále, pro mě novinka, neboť já jsem byl kluk z města. Dohodli jsme se na 30€ denně, což bylo o 20€ méně, než minimální mzda, ale zemědělci už v té době na tom byli špatně, natož teď. A tak jsem dělal, co mi řekli, každý den vstávat v 05:00, vykydat krávám, síťkovat brambory, cibuli a česnek, a všechna další zelenina. Odpoledne bílit chlívy. Prostě jak říkám, co mi řeknou. Navečer mrtef. První týden uplynul jako voda a druhý týden taktéž beze změny až do druhé soboty. Jean Alain mi řekl, abych se převlékl a jelo se na sraz zemědělců do blízké vesnice. Přijedeme tam a Jean Alain mě všem vidlákům představil. No a začala fiesta. Odněkud vytáhli kanystry nějaké samohonky a začalo se chlastat. Vůbec nevím, z čeho to bylo, ale bylo to silný, něco jako vodka základ, to znamená brambory a i ovoce, jako následky to mělo šílené, vůbec si nepamatuji, jak jsme se dostali zpátky na farmu, natož do postele. Ráno jsem vstal ve stavu, jako by mě přejel ten jeho zelenej traktor. Dvakrát jsem byl na posezení u sousedů a vždy to dopadlo Total Recal. Po měsíci tedy koncem května jsem mu ohlásil, že končím. Že musím jet dál, on se mě zeptal, zdali si to nechci rozmyslet, ale já už měl rozmyšleno, neboť ty návštěvy u sousedů byly tragické. Za 7 týdnů jsem dostal 1.600€, což bylo něco navíc, a za což jsem pěkně poděkoval. Jean Alain mi řekl, že děkuju, ale on má práce jak na kostele. Takže mě vyplatil a já vzal batoh a šel jsem stopovat na Lens a pak pokračovat dál do neznáma…..