22. kapitola
Promenáda nožů
Bylo ráno třetího červencového týdne 2004 a já jsem se vysoukal ze spacáku a po ranní potřebě jsem se jal připravovat kávu. Do atlasu jsem se koukal už včera a do Hyères to bylo jen 29 km a pokud by neměli místo, tak bych to valil až do Toulonu, který nebyl také daleko. Po hodině jsem se sbalil a vydal se k silnici na stopa, viz. mapka.
Stopa jsem chytil snadno, pán jel až do Toulonu, ale mně to stačilo do Hyeres. Cestou jsem v dáli viděl Lavantské ostrovy a Hyerské ostrovy. Obojí přírodní rezervace, a jeden z nich vojenská základna, jak mi vysvětlil pan řidič. Po dvaceti minutách mě zastavil v Hyeres, já mu popřál šťastnou cestu a on odfrčel. Hyeres bylo přímořské městečko s 55.000 obyvateli. Pěkné a udržované. Útulek jsem po troše hledání našel, ale jeho hosté mě nepotěšili, většina to byla žadatelé o azyl původem z Iráku, Afghánistánu a dalších čmoudo zemí. Hned při vchodu se mě nějaký čmoud ptá, proč mám holou lebku? Odpověděl jsem, že je mi horko na vlasy. On mi řekl, že jsem zasranej rasista, a že se ještě uvidíme. Po téhle jasné výhružce jsem se měl sebrat a odejít, ale místo toho jsem zůstal a čekal, co se bude dít. Při večeři mě stále fixoval pohledem a o čemsi diskutoval s dalšími čmoudy. Po večeři jsem koukl na skok do společenské místnosti, a když jsem chtěl odejít, tak on stál ve dveřích a blokoval východ ze společenské místnosti. Říkám mu, o co mu jde, a on mi odpovídá You are fucking skinhead. Načež vytáhl kuchyňák, já vytáhl můj vojenský vyhazovák, na to další 3 čmoudi s jejich nožema a začali cosi řvát arabsky. Takže jasná přesila, 4 nože proti jednomu. A když už jsem si začal myslet, že jeden z nich to do mě pustí, objevili se další 3 nože ve hře a tentokrát na mojí obranu. Byli to k neočekávaní Albánci a Kosovští Albánci. A jelikož měli Albánci pověst opravdových psychopatů, tak se čmoudi stáhli. Poděkoval jsem Albáncům, ale oni mi jen řekli you must go now because its not finish. Doprovodili mě ven a počkali než zmizím v dáli. 2x mi tedy za celou dobu pobytu pomohli Albánci, ale byla to spíš výjimka. Naši věrní bratři byli vždy Poláci. Bil jsem se po boku Poláků, X-krát mě Poláci zachránili a vždy to bylo tak. Jinak té noci to bylo štěstíčko. Po 4 km jsem se dostal za ceduli Hyeres a našel si křoví, kde jsem se vyspal.
Jak pokračovala má Středozemní anabáze? To a další najdete v další kapitole
2026 David H.©️