9. kapitola
Bufeťák
Tak kde jsme to zůstali v předchozí kapitole?? Ano, už vím, Adam se nám zamiloval a nechal mě v Göteborgu samotného. Do Norska se mi samotnému nechtělo, a tak jsem jel zpátky tam, kde to všechno začalo, tedy do Avignonu. Nestopoval jsem, ale jel jsem Eurolines za 200€ se dvěma přestupy v Kodani a v Norimberku. Celkem 43 hodin. Na dlouhé stopování jsem neměl náladu.
Autobus byl plný mladých Norů a Švédů, kteří jeli navštívit jih Francie a následně Španělsko.Už při cestě mi začalo být zle, byl jsem unavený, ale ne tak normálně jako z cesty, ale mnohem víc. Nebyl jsem schopný to popsat. Jako by mi někdo dočasně zablokoval mozek.
Po příjezdu do Avignonu to pokračovalo a já se s bídou dotáhl na můj starý squat. Byl tam samozřejmě Jozef a jen to shrnul, že vypadám hrozně. V krátkosti jsem mu povyprávěl, co se stalo s Adamem a šel jsem spát. To bylo kolem 17 hodin odpoledne, vzbudil jsem se na druhý den na oběd, tedy ve 12:00. Takže jsem si spočítal, že jsem spal 18 hodin, což u mě jako spíše hyperaktivního tvora bylo neobvyklé. Nic se nechtělo, jen spát. Jelikož jsem nikdy podobný problém neměl, tak jsem nevěděl jak reagovat. Jako bezdomovec jsem neměl zdravotní pojištění, a tak jsem to nechal být a přisuzoval to stresu z cestování. Trvalo to asi 5 dnů a pak to odešlo. Pamatujte si tento datum – byl květen 2002.
Když jsem se vyhrabal z tohohle divnostavu, bylo na čase přemýšlet, co dál. Práci jsem neměl a v peněžence asi 400€. Obešel jsem Poláky, jestli nemají nějaký tip na práci, ale bylo to mrtvé jak na stavbách, tak na víně. Tudíž jsem se flákal a pomalu utrácel poslední peníze. Což se také stalo a o tři týdny později jsem byl švorc. Takže jsem musel zase chodit somrovat na křižovatku, viz. předchozí kapitoly. Což mi hodilo cca 30€ za 4 hodiny. Občas mě na křižovatku přišli navštívit feťáci z jiného českého squatu. Jednou takhle slovo dalo slovo a oni mi řekli, že tam mají jeden pokoj volný, dokonce zamykatelný. A tak jsem se od Jozefa odstěhoval. Stejně mě jen brzdil, neboť uměl francouzsky tři slova a anglicky vůbec.
Tak jsem si polepšil, neboť feťáci bydleli v baráku s velkou zahradou na předměstí Avignonu. V domě byla kuchyň a tři pokoje. Ten můj byl i docela čistý, takže jsem se zabydlel. V domě bydleli 3 čeští feťáci a jeden postarší francouzský hipík s nemocným psem. Češi měli 2 psy ohaře a německého ovčáka. Dva z nich byli na Subitexu a ten další na Metadonu, tedy na substitučních látkách. Jejich jména tady uvádět nebudu, neboť by se mi to pletlo. A tak plynul čas, já chodil stále somrovat na křižovatku a podařilo se mi ušetřit asi 350€, které jsem se rozhodl investovat do mobilního telefonu Nokia 3310. Kdo měl mezi bezdomáčema telefon, tak byl king! A hlavně praktické, když jste našli práci. A tak přišel ten velký den a já jsem se stal v hypermarketu Auchan majitelem Nokie 3310 s kreditem 20€!
Jeden den feťák 1 onemocněl a požádal mě abych ho zastoupil u kontejnerů u Lídlu. Řekl jsem ano, i když této činnosti jsem se vždy silně vyhýbal. Prostě jíst jídlo z kontejneru jsem si nedovedl představit. Tak jsme šli s feťákem 2 a feťákem 3. Oni mi řekli, co hledáme. Hledáme maso a jogurty. Popelnice už byla vyvezená a už se v ní prohrabovali místní francouzští bezdomovci. Masa bylo hafo, a tak jsme se všichni podělili, na každého zbylo dost. Měli jsme kuřecí prsíčka, krkovičku a dokonce bifteky. Všechno nepoškozené ve vaničkách. Později jsem zjistil, že do kontejnerů chodí i sociálky, dokonce nezaměstnaní. Jediné pravidlo bylo sníst to do 24 výjimečně 48 hodin. Pro mě byl ale zajímavý aspekt finanční, neboť když jsme to všechno na squatu vyložili na stůl, tak jsem spočítal etikety a bylo to masa za 90€! Až několik let později, když jsem měl přístup k internetu, jsem zjistil, že v USA je to úplně normální a jmenuje se to DUMSTER DIVING. Tímto byla má bezdomoveckých škola kompletní a byl jsem připraven na vše. Navíc se mi začala zapalovat lýtka a můj odjezd na sebe nedal dlouho čekat.
O tom, kam mé cesty povedou, se dozvíte v dalších kapitolách.
PS: úplně bych zapomněl na svatý grál a to byl McDonald. Desítky neprodaných hamburgerů. Ale tam už to bylo o ostré lokty, neboť tam chodila půlka Avignonu, takže občas proběhla větší či menší bitka. Teď už to podle mých zpráv možné není, protože McDonald i KFC to teď mele na malé kousky, a co se týče supermarketů, tak tam rozřezávají vaničky a polévají to Savem, takže také utrum.
2026 David H.©️