39. kapitola
Chlastání v Morlaix
Tak jsem vám vysvětlil, co se stalo v Brestu, a tak jsem pelášil na Morlaix (viz mapka).
Do Morlaix bylo 58 km, takže to šlo celkem rychle. Takže jsem přijel do města 15.194 obyvatel na severo-východě kraje Finistere. Ničím zvlášť zajímavé až na jeho viadukt 292 m postavený mezi 1861-1864 zajišťující tak vlakové spojení Paříž-Brest.
Přijel jsem samozřejmě do deště, neboť byl konec října, a jal jsem se hledat foyer, to znamenalo tedy zavolat nejdříve na linku 115. Měl jsem štěstí a měli místo na foyer Le Jarlot. Celkově to město Morlaix bylo ztraceno uprostřed Bretaně, ideální na to se tu na nějaký čas ztratit. Otvírací doba foyer byla 17:30, takže jsem měl ještě čas zajít na pivo. Našel jsem si malé klidné bistro asi 500 m od foyer. Měli klasicky nějaké Bretaňské pivo, ani nebylo špatné, i když už si nepamatuju značku. Dal jsem asi 3 kousky, podíval se na hodinky a pomalu jsem odkráčel směrem k foyer. Na otvíráku už čekala tlupa otrapů, jak jsem jim říkal. Náhle jsem zavětřil, protože jsem zaslechl polštinu. Otočím hlavu a vidím dva najebané Poláky. Tak jsem se s nimi dal do řeči, oba dva kolem 35 let. Jeden Krzystov z Poznaně a druhý Andrzej z Gdaňsku. No, koho jiného taky najít ztraceného uprostřed pustiny než Poláky. Foyer otevřelo a musel jsem udělat check-in. Bylo mi vysvětleno, že v zimním období můžu zůstat týden z každého měsíce, a to až do skončení zimního období v dubnu. To mě perfektně vyhovovalo, dát si trochu pauzu. Dal jsem sprchu a čekal na večeři. Začal jsem kecat s těma Polákama. Jsou tady ve městě asi rok a mají tady squat a sem na foyer chodí jen jednou týdně na sprchu a teplou večeři. Já jsem jim řekl, že tu chci zůstat týden na foyer a taky potřebuju nasomrovat peníze. Tak mi řekli, že u pošty nikdo už dlouho nesedí. Pak jsem se jich ještě ptal, zdali tu je Aldi nebo Lídl. Po večeři jsme ještě všichni tři kecali a pak chlopáci odešli do temna noci. Na druhý den budíček v 07:00 a následně kafe a bageta. V 08:30 nás zase až do 17:30 vypouštěli na ulici. Já jsem se dvakrát ptal, kudy se dostanu k poště a na podruhé ji jsem našel. Kolem 09:00 jsem zasedl a kupodivu to šlo pěkně, také kvůli tomu, že pošty bývaly nejvíce profláknuté. Za 3 hodiny jsem měl něco kolem 25€. Bylo 12 hodin, a tak jsem hledal boulangerie, abych si mohl koupit obloženou bagetu, naštěstí jedna nebyla daleko od pošty. Seděl jsem na schodech u pošty a jedl tu bagetu, neboť naštěstí nepršelo. Ještě, než jsem dojedl, tak slyším češt češt, a oni dva chlopáci ze včerejška. No, ptali se, jak to jde? Tak povídám, no bardzo dobře. A jestli prý budu pracovat i odpoledne? Tak jsem odpověděl, že ještě nevím a oni mi říkají, že na squatu mají 30 plechovek piva připravených ke konzumaci. Tak bylo rozhodnuto a šlo se kalit. Asi po 20 minutách jsme došli k trati a tam byl zřejmě bývalý nádražní domek, a to byl jejich squat. Na Poláky tam měli obdivuhodně uklizeno, a to jsem fakt ve Francii viděl squatů. Otevřeli jsme piva a začali kecat, chlapi dělají na černo v okolí a někdy i v zemědělství. Somrují jen, když nejsou peníze, jinak ne, a foyer používají jen na sprchu a na večeři jednou týdně. No, já jsem jim vyprávěl o mé Tour de France od pobřeží Nice až sem do Bretaně. Vyprávěl jsem o Inge i o bitce v Bergerac. No prostě takové veselé historky z natáčení. Tak jsme chlastali a smáli jsme, se až najednou pivo došlo. Tak jsem se nabídnul že dojdu koupit, že teď jsem na řadě já, ale oni se jen smáli a říkali, pro takové situace tu máme zdravotní vlak, který přijede na druhou kolej. Šáhnul do nějaké bedny a vytáhl dvě lahve Zubrowky. No, a bylo vymalováno, a já věděl, že dnes se na foyer nepodívám, protože budu na šrot. To byla také poslední věc, co si pamatuju.
Vzbudil jsem se ráno s hroznou kocovinou, hlava bolela jako střep. Na stolku dvě prázdné flašky Zubrowky a ve zmatku jsem hledal peněženku, naštěstí byla ve slipech, to je záchranný reflex pro situace jako takto. Chlapi nikde, tak jsem šel rovnou k poště, ten den to neuvěřitelně padalo zřejmě kvůli tomu, jak jsem po tom večeru vypadal. Odpoledne jen foyer, sprcha a ani jsem nevečeřel a šel spát. Poslední den na foyer chlapi nedošli, tak jsem se vypravil na squat a tam také nikdo. Zřejmě šli na práci, tak jsem napsal vzkaz, že se loučím, a že děkuju za párty.
No a na druhý den jsem opouštěl Morlaix směrem na Lannion.
A co bylo dál, se dozvíte v další kapitole…
2026 David H.©️