David’s Paradise

Dobrý den

Jak jsem porazil těžkou mrtvici v 21 letech??

Jak jsem nacestoval 20,000 km autostopem po Francii??

Jak jsem se stal bezdomovcem proti své vůli??

Jak jsem se dostal do Normandie,kde žiji do dnes??

Jak jsem začal cestovat po Asii??

Samé ocásky…..

Odpovědi najděte v mojich kapitolách.

Sekce Moje příběhy slouží jako záloha.

Děkuji za vaše čtení a případný feedback na X.

Zaregistrujte se pro odběr,díky tomu vám neunikne žádná nová kapitola a můžete případně lajkovat.

Jsem amatér a učím se za pochodu.

1.kapitola Mrtvice v 21 letech.

2.kapitola Italská anabáze

3.kapitola Autostopem do Francie.

4.kapitola Avignon.

5.kapitola Krádež.

6.kapitola Pochod smrti.

7.kapitola Alicante-Malaga

8.kapitola Cesta do Norska.

8.kapitola Cesta do Norska část druhá.

9.kapitola Bufeťák

10.kapitola Bandol

11.kapitola Druhá rána osudu.

12.kapitola Multimilionář.

13.kapitola Pán z Bílého domu.

14.kapitola Sécurité Sociále.

15.kapitola Bitka.

16.kapitola Sociální velmoc.

17.kapitola Deportace část první.

17.kapitola Deportace část druhá.

18.kapitola Návrat do divočiny

19.kapitola Nový začátek

20.kapitola Cestou necestou.

21.kapitola Cesta kolem Středozemního moře.

22.kapitola Promenáda nožů.

23.kapitola Pohostinnost v Marseille.

24.kapitola Feťáci

25.kapitola Perpignan,konec Středozemní části výletu.

26.kapitola.Statek a kolaps.

27.kapitola Pyreneje a Baskické pobřeží.

28.kapitola Atlantická anabáze

29.kapitola Jak jsem strávil poslední vánoční svátky.

30.kapitola Cesta do Bordeaux a nečekané setkání.

31.kapitola Aneb jak jsem se zavraždil na jahodách.

32. kapitola Vagabundi z Dordogne aneb jak jsme seřezali Arabové.

33.kapitola Od zátoky Arcachon až do pevnosti Boyard.

34. kapitola La Rochelle-pevnost Boyard aneb jak jsem se seznámil s Inge.

35.kapitola Inge&David reisen aneb La Rochelle-Nantes.

36.kapitola Po stopách Vikingů aneb Bretaňské pobřeží.

37. kapitola Bomba jménem Inge.

38.kapitola A zazvonil zvonec a Inge bylo konec.

39.kapitola Chlastání v Morlaix.

40.kapitola Zima 2005-2006 v Bretani.

41. kapitola Zima v Lannion.

42. kapitola Poslední zastávka před Normandii a jak jsem potkal Nowlenn.

43. kapitola Hora-Svatého-Michala až do Bayeux, mého osudového města.

44.kapitola Le Havre Amerika třicátých let.

45. kapitola Gertrude a její obytňák.

46. kapitola Konec Atlantické části cesty, aneb Bienvenue chez les Ch’tis.

47. kapitola U Vidláků aneb ztracen na venkově.

48. kapitola Další práce na černo.

49. kapitola Balkánský requiem.

50. kapitola A zazvonil zvonec, a první části je konec…

Moje příběhy

Fotogalerie


Najdete mě i na sociálních sítích https://x.com/czsk1977

20. kapitola 

Cestou necestou.

Bylo jaro 2024 a já byl stále v útulku pro bezdomovce v Bourg en Bresse a stále jsem pracoval pro Turka a stále to byla nebetyčná dřina. Bohužel časy se mění, a to nejenom lidsky, ale i politicky. Ačkoliv Francie byla vždy víceméně orientována vlevo, tedy kromě vládnutí De Gaulla. Bohužel byly regiony nebo města, které byly pravičácké. Totéž se stalo na jaře 2004 a v komunálních volbách v Bourg en Bresse vyhrála pravice. Efekt na útulek to mělo okamžitý. Nová radnice zrušila s okamžitou platností subvence útulku pro bezdomovce, hlavně z důvodu, že tam pomáhají hlavně žadatelům o azyl. První, kdo cítil, že to půjde do kopru, byl můj kamarád Ramadan. Jednoho večera mi řekl, že od teď jedem každý sám za sebe, a měl pravdu. V květnu 2004 už nebyly peníze na provoz útulku, i když vedení zkoušelo urgovat i ministerstvo pro státní rozpočet. Tohle všechno bylo za vlády Chiraca 1995-2007. Tak přišel ten soudný den a s ním poslední demonstrace před útulkem, naposledy nás plynovali slzným plynem a byl konec. Já jsem se rozhodoval, co dál, peněz jsem měl ušetřených dost, ale určitě jsem se nechtěl vracet do Avignonu. Rozhodl jsem se, že budu pirát a objedu Francii kolem dokola, tedy opravdu kolem Středozemního moře a Atlantiku. Proto bylo třeba sjet dolů do Nice a pak podél Středozemního moře. Takže, i když jsem měl peníze, jel jsem stopem a zavedl jsem si zápisník, kam jsem zapisoval kolik km jsem za den ujel a odkud kam.

Na mapce vidíte cestu, kudy jsem jel, cestu jsem urazil za 1,5 dne takže cajk. Z Nice až do Perpignan jsem zvolil taktiku chůze autostop. Pokud to nešlo, tak jsem chodil třeba 20 km. Prostě z města do města, z útulku do útulku. Když jsem dorazil do Nice, město žilo Mistrovstvím Evropy, které vyhrálo překvapivě Řecko nad Portugalskem ve finále. Zdržel jsem se tam jen do finále ME, neboť tamější útulek čítal 60 postelí v jedné velké místnosti ve starém přístavu, takže nic pěkného a bezpečnost nevnímaje. 5. července 2004 jsem se vydal tedy na Tour de France. Od města k městu.

První tůra Nice-Frejus 65 km.A takto každý den po celý rok.

A kam mě moje cesta vedla dál? To a další se dozvíte v další kapitole……

2026 David H.©️