19. kapitola
Nový začátek.
Sedím v autobuse směr Praha-Paříž. V hlavě mi stále šrotuje, zdali jsem udělal správné rozhodnutí. Poslední zastávka před Paříží je Reims, a tam vystupuju s batohem i já. Ano, nemýlíte se přátelé, vracím se na místo činu. Po krátkém autostopu se vracím do Charleville Mezieres, kde ta předchozí kapitola skončila. Vylodil jsem se na stejném útulku, kde jsem byl předtím, ukázal jsem můj nový pasport na deset let a vysvětlil všem, že za 4 měsíce vstupuje Česká republika do Evropské unie, tudíž nepotřebuji tříměsíční turistické vízum. Policajti nevolali, alespoň prozatím… Ten důvod, proč jsem se vrátil zrovna sem, byl ženského původu, byla to Arménka a jmenovala se Irina. Už v předchozím pobytu jsme se dali dohromady a ač to nebyla láska ale sex, tak to bylo fajn. Spali jsme u ní na hotelu, který platil útulek a asi po 14.dnech jí přišel deportační termín a mně varování, že jestli neopustím do tří dnů město, tak jsi pro mě přijedou policajti. Rozhodnutí bylo jasné, musím pryč, a tak jsem se rozloučil s krásnou Irinou a zmizel. Cestou necestou jsem stopoval podél Švýcarské hranice, až jsem se dostal do městečka kousek od Ženevy, které se jmenovalo Bourg en Bresse. Byl tam skvělý útulek pro imigranty a měli místo, takže fajn. Na útulku jsem se se všemi seznámil: 4 Albánci, 4 Rusové, 1 holka z Iráku a 1 Tunisan, s kterým jsem měl samozřejmě nejvíce problémů, a nakonec jeden Kosovský Albánec.
Od prvního dne se stal mým kamarádem Kosovský Albánec Ramadán. Ramadán dělal načerno pro jednoho Tureckého majitele zednické firmy. Je pravda, že jsme se prvních 14 dní oklepávali a až potom mi nabídl možnost práce. Já mu hned vysvětlil, že nejsem zedník, a že vlastně jsem jen pomocný zedník. On mi řekl, že to vlastně vůbec nevadí, že bysme vlastně pracovali spolu. Tak jsem tedy kývl, že ano. 50€ na den, 6 dní v týdnu. Lidi, taková dřina, že jsem nikdy nezažil. Míchat maltu, míchat omítku, podej, přines, vylož nalož kamion, prostě mrtev. Nevím, kolik pytlů cementu jsem vyložil nebo naložil. Samozřejmě nejdůležitější byly peníze. A tak, ač jsem nadával, tak jsem držel zuby za zuby a makal. A tak šel den za dnem a později týden za týdnem.
A co stalo dál, se dozvíte v další kapitole…
2026 David H.©️