8. Kapitola část první
Cesta do Norska
Bylo to půl roku po pochodu smrti (viz kapitola 6.)Byl únor 2002 a já stál v Málaze na Plaza de la Merced a přemýšlel co dál.
Opět bez práce a bez domova, ale zato s půl milionem peset v kapse. Ve Španělsku se mi zůstat nechtělo, a tak jsem se rozhodl vrátit do Avignonu, kde to vlastně všechno začalo.
Přespal jsem v levném hotelu a na druhý den jsem se vypravil na estación de autobuses a vyhledal si spoj do Francie. Jeden jel ten den přes Barcelonu-Perpignan a Montpelier až do Avignonu. Zaplatil jsem jízdenku, a protože jsem měl ještě 3 hodiny času, tak jsem šel na pláž Malagueta, byl únor, ale sem tam vysvitlo sluníčko a já si uvědomil, že Málagu vůbec neznám. Posledních 5 měsíců jsem strávil nonstop v práci s výjimkou, když jsem si šel koupit nové boty.
3 hodiny utekly jako voda a já jsem se vrátil na autobusák, kde mě čekal Eurolines. Řekl jsem bye bye Malaze a Španělsku vůbec.
Cesta rychle utíkala po trase Murcia-Alicante-Valencia-Barcelona. Do Barcelony jsme dorazili už v noci a já si uvědomil jakou hroznou túru jsem si dal na cestě do Španělska. Klidně jsem mohl zdechnout u cesty jako nějaký prašivý pes.Po Barceloně jsem usnul a probudil se až k ránu když jsme přijížděli do Montpellier.Pak už jen dvě slabé hodinky a byla tu konečná la gare routier Avignon.
Autobusák byl v centru Avignonu, ale já jsem nešel na Place de Pape, kde se všichni klošáci srocovali, ale šel jsem rovnou na bývalý squat, kde jsem bydlel.
Ušel jsem 4km a byl jsem tam. U domku seděl výkvět Avignonských bezdomovců. Jozef, toho už znáte z kapitoly 5. Dále alkoholik Honza, Zdeněk, o tom vám něco povím za chvíli, a Adam. O Adamovi ještě hodně uslyšíte, ale nebudu předbíhat. Když jsem přišel blíž, tak začali všichni hulákat nadšením. Kloša, křičel Jozef. Abyste porozuměli, tak kloša bylo počeštěné z francouzského clochard neboli bezdomovec. Hned mi podávali sklenici vína, abych se napil.
My jsme si mysleli, že jsi umřel ve Španělsku. Zřejmě mluvili s někým, co přijel ze Španělska, neboť Avignon byl francouzská křižovatka cestovatelů z Portugalska a Španělska cestou do Německa a Česka.
Teď pár slov o Zdeňkovi, to byl král z Brna. Dělal na Place de Pape živou sochu, což z něho dělalo toho nejbohatšího bezdomáče. Navíc měl německé občanství a pobíral v Německu sociálku takže každé 4 měsíce si jezdil ty peníze vybírat. Ano, on peníze sice měl, ale jak chlastal tak často zapomínal, kde ty peníze vlastně zakopal. Jinak opravdu fajn člověk, prostě bohém se vším všudy. Fotil nádherné fotky zrcadlovkou, hlavně portréty.
O tom, že jsem pracoval, a že mám peníze, jsem taktně pomlčel hlavně kvůli Jozefovi. Jednou cikán, vždycky cikán… nakonec kolem 23:00 Jozef a Zdeněk odpadli a zůstali jsme u ohně jen my dva s Adamem. Oba dva už notně ožralí. Já přiznal Adamovi, že jsem ve Španělsku pracoval. Jenom jsem nevěděl co teď, do Čech se mi nechtělo neboť 50 000 Kč zase nebyl takovej balík, do 5-6 týdnů bych to určitě prochlastal. Adam to nějak nekomentoval a dál jsme se bavili o zeměpisu, Adam měl rád Skandinávii a ani nevím, jak k tomu došlo, tak jsem zvolal jedeme do Norska. Adam říká, ale já mám jen 300 franků, nevadí, odvětil jsem………zvu tě.
Druhý den ráno po probuzení mi Adam říká, že včera když jsi byl vylitej, tak jsi mluvil, že pojedeme do Norska. Odvětil jsem že to stále platí. Pak jsem ho požádal, dal aby mě doprovodil do Decathlonu. Eura už jsem měl vyměněné ze Španělska, takže žádný problém. V Decathlonu jsem pod přísným dohledem Adama koupil 70 litrový batoh a spacák do -10°. Poté Adam říká, že musíme počkat minimálně 6 týdnů do začátku dubna. Řekl jsem Ok a na těch 6 týdnů jsem odjel na Cóte d’Azur na fleka, který mi Adam poradil. Bylo to v lesíku kousek od St. Maxim.
Čas ubíhal, jaro tady bylo už v plném proudu. Dával jsem si bacha, abych moc neutrácel, ale i s chlastem jsem přežíval s 10€ denně. K jídlu hlavně plechovky cassouletu, 840 gr.fazolí a párků. Tudíž za 6 týdnů utraceno asi 500€. Batoh a spacák stáli dohromady 175€ plus nějaké další výdaje a zbylo 1200€ na cestu. Vzhledem k tomu, že jsme samozřejmě jeli stopem, tak vlastně jen jídlo a pivo na útratu.
Takže jsem se vrátil do Avignonu vyzvednout Adama. Teď tedy pár slov o Adamovi: Adam byl synek z Bruntálska. Byl úplně jiný než ostatní bezdomáči. Každý den dělal 60 kliků po ránu, všude jezdil stopem a chodil pěšky. Měl velice zajímavou teorii o něm a o práci. Vždycky tvrdil, že když posiluje, tak ví, jaké svaly cvičí, kdežto v práci se zapojují svaly, které nemůže ovládat. Prostě Adam tout craché.
Adam měl Michelinský atlas a tak jsme začali plánovat naši výpravu. Takže Francie-Belgie-Holandsko kousek Německa-Dánsko-Švédsko a konečně Norsko až na Polární kruh. Suma sumárum 2.295 km.
Takže vše bylo připravené a já mohl důvěřovat Adamovi, který už tuhle cestu jednou dal sólo.
2026 David H.©️