13. kapitola
Pán z Bílého domu
Tak kdepak jsme to skončili, vážení čtenáři? Ano, už vím, mou Africkou chřipkou. To bylo v říjnu 2002. No, a měsíce ubíhaly, a bylo tu jaro 2003, období dešťů skončilo a v Bandol až na Jozefa, který se přisomroval natrvalo, se nic nového nestalo.
Na začátku března 2003, který se stane jedním z nejteplejším za posledních 30 let, jsem si odskočil do Avignonu za Polákama pro informace, jak je možné legalizovat můj pobyt ve Francii. Ale k tomu se dostaneme ještě později. Samozřejmě jsem navštívil také feťáky a to bylo opět historické štěstíčko. Na baráku byl jenom Láďa, to byl ten nejstarší z trojky, řekl bych kolem 37-40 let. Na baráku byl sám a byl úplně sjetej. Pořád opakoval supr práce, supr peníze. To mě samozřejmě zajímalo, a tak jsem čekal, až se probere. Za pár hodin byl jakž takž ve stavu vypovídat, ale lezlo to z něj jako z chlupatý deky. Prý se přes nějakýho Araba dostal na nějakou bohatou ženskou, co hledá lidi na stavbu. A on dostal zálohu a už tři dni v práci nebyl a peníze profetoval. Tak mi říká, jestli bych tam s ním nezašel, jako omluvit se, a třeba by mohla být práce i pro mě. Tak samozřejmě, že jsem řekl ok, a že tam s ním půjdu. Na druhý den jsme vyrazili, bylo to 15 km od Avignonu v hloubce meruňkových a broskvových sadů, prostě ztraceno v srdci Provensálska. Když jsme tam přišli, byl jsem představen paní M. Tak 50-55 let, majitelka továrny na parfémy, která bude mít za pár týdnů narozeniny a jako dárek si objednala bazén s vodopádem a chatkou. Já jsem omlouval Láďu, že jako byl nemocný, a proto nepřišel. Paní nad tím mávla rukou a já se jí zeptal, zdali nepotřebuje ještě někoho na stavbu. Plácli jsme si na 80€/den, což byla moc pěkná částka. Láďa nakonec dostal 150€/den, protože kachličkoval bazén. Já jsem tam byl hlavně na míchání malty a odvážení zeminy prostě podrž, podej a tak.Sice byl březen skoro duben ale teploty byly už tropické odpoledne.Začínali jsme v 07:00 a dělali až do 19:00. V poledne přestávka 12:00-14:00, takže vlastně 10 hodin denně.
A tak šel den za dnem a já míchal maltu stále rychleji. Mezitím jsem se dozvěděl, že paní M. je Francouzska, ale má i americké občanství, poněvadž tam žila a studovala. Na její haciendě žil i další člověk, a to Pierre, který byl spisovatel a zrovna hledal múzu na další román. S Láďou jsme bydleli dohromady v jedné chatce, která byla na pozemku. Dozvěděl jsem, se že to byl bývalý horník z Ostravy. Od toho ta síla, když jsem ho viděl tahat těžké šutry. Měl nějaké problémy v ČR tak se musel zdekovat. Další zaměstnanec domu byl Mohamed, zahradník, ten byl taky v pohodě, staral se o rozlehlou zahradu. A pak děvčata z laboratoře, z nichž zejména jedna pokaždé, když přišla, tak já zapomínal pracovat. Jak se blížily paní narozeniny, o to víc bylo práce a ona zaměstnala další 3 Marokánce jako dělníky. Přišel třetí dubnový týden a my měli hotovo a zejména já jsem byl KO, protože abych vám vysvětlil, tak paní domu byla veganka. A jelikož já a Láďa jsme jedli u ní, tak žádné maso, k tomu každodenní dřina a bylo vymalováno. Láďa to snášel lépe než já, taky co byste chtěli od horníka. Ten večer, kdy jsme končili s pracemi, si mě šéfka zavolala a říká: chci, abys dělal na slavnostním rautu číšníka. Tak jsem jí vysvětlil, jak to bylo s mrtvicí, a že jsem prostě částečně paralyzován, takže to nepůjde. Byla nespokojená, ale vzala to jako důvod. Rovnou jsem se zeptal, jak to bude s výplatou, neboť na tu slavnost jsem tu nechtěl být. Ona mi stroze řekla, že obálky dostaneme všichni po slavnosti.
Přišel narozeninový večer. Všude běhali číšníci a další lidi z cateringu. Stoly plné jídla a pití. Mezitím vším se pohybovali také pánové se sluchátkem v uchu a já jsem se měl brzy dozvědět proč. Než začala hrát hudba, museli jsme všichni vylézt na provizorní pódium a paní M. nás všem představila jako team, který se podílel na stavbě. Takže potlesk a tralala a bylo. Pak přišlo asi půl jedenácté, muzika přestala hrát a na plac přišlo asi 6 bodyguardů a uprostřed nikdo jiný než Bill Clinton. Okamžitě zamířil k paní M., kde proběhly pusinky a bylo evidentní že se znají, později jsem se dozvěděl, že spolu studovali na Georgetownu.
Takže probíhalo potřesení rukou a světe div se, došlo i na mě, asi půlminutový rozhovor. Řekl jsem mu, že jsem ho viděl v Redutě, kde byl s Václavem Havlem, Clinton si to velice dobře pamatoval.
Bill Clinton samozřejmě zahrál na pódiu na saxofon a všichni byli unešeni. Já už ale chtěl, aby večírek skončil, sebral obálku a vypadnul od zbohatlíků.
Dočkal jsem se asi v jednu ráno. Přišla řádně ovíněná šéfová i s obálkama.
Dostal jsem 1.900 €, což byla supr výplata na obyčejného dělňase. Domluvil jsem se cateringem na odvozu do Avignonu….
PS: Musím sem ještě něco dopsat.Možná si řeknete že potřást si rukou s americkým prezidentem pro mě není až tak důležité, nebo že by to bylo u mě zcela běžné.Není to pravda, když šel ke mě byl jsem ztrémovaný a vůbec jsem netušil co mu vlastně řeknu.Nakonec to dopadlo dobře.
Pravdou je že jediné co mě zajímalo byla moje obálka.Byl jsem unavený, zhubnul jsem a jen jsem chtěl aby tahle šaráda už konečně skončila…..
2026 David H.©️