5. kapitola
Krádež
Tak ve čtvrté kapitole jste se dozvěděli, že jsem somroval na křižovatce v Avignonu.
Jozef mě po nákupech vzal k sobě domů.
Bylo to asi 4km daleko od ruchu centra města .
Bývalý domeček zahradníka uprostřed luk jednoho chovatele koní.
Dvě místnosti s tím, že ta druhá byla pobořená.
Ta samozřejmě připadla mně.
Ale mně to bylo fuk, byl jsem rád, že můžu mít kde hlavu složit.
Tam jsem se seznámil s jedním Slovákem, který se mi představil jako Milan.
Otázkou je, jak se jmenoval opravdu.
Ten bydlel na stejném pozemku jako my, ale spal venku.
Jelikož můj mozek začal fungovat v ekonomickém módu, tak jsem začal chodit somrovat na křižovatku každý den na 8 hodin, jako bych byl v práci.
A výsledky nechaly své ovoce a já si za 14 dní vysomroval asi 5 500 franků což bylo asi 21 000 CZK.
Už jsem si pomalu zvykal na můj bezdomovecký styl života.
Jednoho dne nás s Jozefem navštívili feťáci z jiného squatu.
Tři Moraváci, stejný problém: drogy, všichni závislí, dva na Subitexu, což je lék na odvykání a oni si to stříleli do žíly, a třetí, který byl na Metadonu, což bylo na odvykání z heroinu, a což se pilo po malých lahvičkách.
Přinesli čtyři igelitky plné masa, samé kuřecí prsíčka a rumpsteaky.
Když jsem to viděl, tak jsem se jich zeptal, kde to vzali, neboť cenově to bylo za více než 2000 franků.
Následně mi vysvětlili, že to pochází z Aldi a Lídlu.
Ne však z obchodu, ale z popelnice.
Tohle všechno mi řekli, až poté co jsem mě l už dva steaky v sobě.
To, že se ze mě v budoucnu stane pilný hrabáč, jsem ještě nevěděl.
A dny plynuly a já somroval, až do dne kdy mi zastavil na křižovatce zastavil jeden řidič.
Byl to Francouz, instalatér na volné noze, koupil barák a teď ho přestavuje a potřebuje dělníka, dohodli jsme se na 350 franků na den.
Samozřejmě jsem všechno odkýval, i když vůbec nejsem technický typ.
Dělal jsem u něj úplně, vše vrtačka a sbíječka, až jsem měl křeče.
Jednou, když jsem stál na střeše na hraně asi 40 cm se mi přetočila vrtačka a já jen se štěstím nepropadl do přízemí přes skleněnou stříšku.
To bylo potřetí v životě co u mě stáli andělé.
Až přišel den D
Nic zvláštního se ten den nestalo já přišel ten den z práce a zašel jsem koupit víno do supermarketu.
Vrátil jsem se na squat, kde byl Jozef a Milan.
Já jsem pomalu vypil moje dva krabičáky.
A usnul jsem.
Po nějaké době mě probudil velký křik, tak jsem se vzbudil a slyším bitku mezi Milanem a Jozefem.
Oba na sebe cosi řvali.
Zvednul jsem se, co se jako děje a Slovák řval, ukradnul ti peníze.
A Jozef řval, že to není pravda, a ať mu pomůžu.
Tak jsem přišel blíž a Slovák zařval iděm si pro nožík, v tu chvíli jsme ani já ani Jozef nevěděli co dělat, a tak jak byl Slovák ještě v polokleku, tak jsem se rozběhl a kopl ho kolenem do hlavy.
Jelikož já jsem měl 60 kg a on asi 90 kg, tak ho to neomráčilo.
Šel směrem k baráku a my na zemi.
Místo toho aby si išel pro nožík, tak zmizel.
Prostě měl připravenou ústupovou cestu přes plot, kde už měl připravené dráty.
Jozefovi ukradl 2 000 franků a mně 7 500 franků.
Když jsem si zakopával peníze, tak mě ani nenapadlo, že mě někdo sleduje.
Tímto jsem ztratil veškeré iluze o životě bezďáka.
Propadl jsem zoufalství a řádně jsem chlastal.
Po několika dnech mi hlásí Jozef, že nás vezme jeden patron na víno za 400 franků na den. Nešel jsem tedy k instalatérovi na stavbu, ale šel jsem s Jozefem na křižovatku čekat na patrona od vína.
Čekali jsme asi 3 hodiny a nikdo nepřijel.
Byl jsem rozčarován a nazítří, když jsem chtěl jít pracovat k instalatérovi tak už bylo pozdě, neboť instalatér si už našel náhradu, jiného Čecha.
Když tak nad tím zpětně přemýšlím, tak šlo zřejmě o pomstu Jozefa, který mi záviděl, že mám práci. Navíc on nemluvil ani Francouzsky ani Anglicky, vystačil si s pár slovíčky. Prostě si celou věc vymyslel, abych já o ní přišel.
Takže další rána osudu a další cenná zkušenost.
Nikdy nikomu nedůvěřuj na 100 %!
A co se stalo dál a jak jsem se dostal na pobřeží Středozemního moře a seznámil se s Adamem, to vám povím dál.
2026 David H.©️