David’s Paradise

Tak v předchozí kapitole jsem se přesunul z Bourg en Bresse do Nice a následně autostopem a chůzí do Frejus la plage. Bohužel ve Frejus neměli útulek, ale já jsem se seznámil s postarším Portugalcem jménem Ricardo, který měl stan na pláži za jednou s místních diskoték. Nevýhodou byl hluk až do časného rána, ale Ricardo už byl zvyklý, a navíc každé ráno chodil na parkoviště sbírat ztracené peníze a nedopalky jointů. Prý několikrát našel i 20€ bankovku a o hašiši nemluvě. Nakoupil jsem tedy nějaká piva a šlo se na pláž. Byla to maličká pláž, jejíž zadní část pokrývala menší diskotéka. Na pláži byli 4 mladší francouzští bezdomovci a hned došlo ke strkanici, kdo jsem a co tu chci dělat, a tak dále. Vysvětlil jsem jim, že se nechci rvát, ale jen přespat a ráno jet dál. To je trochu uklidnilo. Teprve později jsem pochopil, že si z Ricarda udělali ždímačku na peníze, z toho důvodu, že jim ještě nebylo 25 let, věk od kterého máte nárok pobírat sociálku. No, a tak vesele pumpovali Ricarda. Vypili jsme nějaká piva a já šel spát. Byl jsem unavený, a tak mi ani nevadil řev té diskotéky.

Ráno jsem se vzbudil a Ricardo už vařil kafe na alcool bruler. Tedy po česky na lihu. Vypil jsem kafe, poděkoval jsem Ricardovi a vydal se za město stopovat dál.

Netrvalo dlouho a já chytil náklaďák s jedním prima Francouzem u volantu. Odvezl mě do Saint-Tropez, a protože bylo ještě brzo na návštěvu města, vydal jsem se do Ramatuelle, kde mají vily ty největší hvězdy showbussinesu. Já chtěl vidět jen jeden barák, a to barák Johnyho Hallydaye. Když jsem barák našel, tak jsem chvíli zůstal a pomalu se vrátil do města, které se pomalu probouzelo. Na promenádě jsem si dal kafe, už tenkrát za 2€ piccolo. Jo, to bylo Saint Tropez. Ke kafi samozřejmě pain de chocolat. Asi po hodině pozorování cvrkotu a prohlídce zakotvených jachet jsem se pomalým tempem vydal do Cavalaire sur Mer, kde jsem měl fleka na spaní už z dřívějška. Poklidnou chůzí jsem urazil 18 km a zašel do místního supermarketu pro pivo. S pivem jsem se odplazil do lesíka, kde jsme spávávali s Adamem blahého času. Takže pohoda jazz a já vytáhl atlas a študoval kam zítra.

A kam jsem se vydal dále podél Azurového pobřeží?? To a další se dozvíte v nadcházející kapitole…..