6. Kapitola
Pochod smrti
Byl srpen 2001 a já byl ve Francii v Avignonu na squatu v ne příliš dobré společnosti. Po té anabázi se Slovákem a ukradenými penězi jsem byl jak tělo bez duše, a tak jsem se rozhodl, že potáhnu do Španělska, to jsem ještě neviděl že později se stane Francie mým domovem.
Poslední peníze jsem si schovával na jídlo ještě po Francii a věděl jsem, že to do Španělska stačit nebude, ale chuj s tím.
Když je vám 24 let a jste tvrdohlaví jako beran, tak vás nic nezastaví.
Inu, dal jsem se do cesty podél Středozemního moře po ose Avignon-Nimes-Montpellier-Perpignan.
Zkoušel jsem stopovat ale neúspěšně, když máte holou lebku a slovanský ksicht, tak vám to moc nepomůže. A tak jsem šel a šel.
Za 10 dnů jsem konečně přešel hranici do Katalánska přes průsmyk Cerber až jsem se dostal do Girony. To už jsem měl našlapáno 336km a velice slušný průměr na den 33km s batohem 8 kg.
V Gironě se stala další zásadní věc, a to ta, že mi došly peníze. Přemýšlel jsem, co udělám, vrátit se do Francie nebo pokračovat dál na jih.
Rozhodl jsem se pokračovat dál na jih.Barcelonou jsem vlastně po obchvatu jen proběhl a jediné co jsem viděl byla ta slovutná kašna na jednom z kruháčů.
Za další týden chůze jsem dorazil do Taragony a ten den nezapomenu, neboť bylo 11. září 2001.
Jak tak jdu, tak jsem si všimnul nebývalého shluku lidí u obchodů s elektrospotřebiči.
Tak jsem přišel blíž a tam jsem se dozvěděl, že byl spáchán atentát na Twins tower.
Místní Arabové tenkrát chodili a křičeli Alahu akbar…
No, a já jsem pokračoval dále
na Castellon a Valencii.
U Castellonu na mě přišla první krize.
Následky chůze a hladu mi daly znát.
A tak začala má ovocná anabáze, neboť státní silnice byla lemovaná mandarinkovníky a pomerančovníky.
Jako bonus hroznové víno.
To mi vlastně zachránilo život.
Dorazil jsem zdrchaný před Valencii, vyspal jsem se a na druhý den jsem atakoval obchvat Valencie, v 09:00 ráno jsem vyrazil a na konec Valencie jsem dorazil v sedm večer. Obchvat 43km!
Do Alicante zbývalo už jen 140km.
Zatnuté zuby a šel jsem dál.
Spása přišla asi 20km od Alicante.
Kamion s českou značkou.
Dva kamioňáci z Mikulova mi dali najíst, dali pivo a mohl jsem pokecat. Nabídli mě, že mě odvezou do Francie.
Což jsem s díky odmítl, když už jsem se dostal tak daleko.
Takže totál 951km za 26 dnů.
Sice jsem málem chcípnul, ale dal jsem to.
Zhubnul jsem asi 10 kg. Spálenej od sluníčka tudíž černej jako bota.
I ti čeští kamioňáci si mysleli, že jsem nějakej Marokánec.
Co se stalo v Alicante a jak jsem se dostal do Malagy??
O tom někdy příště.
Tady dole máte mapku aby jste viděli.
2026 David H.©️
