David’s Paradise

Po příjezdu tam nastalo loučení s “bílou princeznou” a ocitl jsem se zase sám v jámě lvové. Hora Svatého Michala bylo impozantní dílo. Psal se rok 2006, a tudíž pozemní parkovací a turistická velkostavba této světové památky ještě nezačala, tak hodím pár fotek.

Mont Saint Michel navštíví každý rok kolem 3 milionů turistů, což z něj dělá druhou nejnavštěvovanější památku hned za Eiffelovou věží se 7 miliony návštěvníků, která je nejnavštěvovanější monument na světě.

Od mé první návštěvy zde v roce 2006 až do dnes do roku 2026 jsem památku navštívil nesčetněkrát ve čtvero ročních období a vždy má své kouzlo. Za slunce i zimního počasí, stejně tak i mlhy. Prostě krásná nostalgie.

No a já jsem si sednul a začal koukat do atlasu, kam že to pojedu dál. Už kdesi na jihu jsem potkal jednoho staršího Francouze, který měl po operaci nohy, mluvit o Bayeux, tak jsem kouknul, a protože to bylo nedaleko, tak jsem vyrazil tímto směrem (viz mapka).

Bayeux se nacházelo na tzv. Cherbourském výběžku a patřilo spolu s Brestem k nejchladnějším místům Atlantické části Francie. V zápisníku jsem měl zapsáno jméno a adresu a foyer. Bohužel to tam už neexistuje, zavřeli v roce 2010. Každopádně odbíhám od tématu. Slušný mladík, který mě přijímal v kanceláři, mi sdělil, že mají místo na týden, mi ohlásil, že tady už jednoho Čecha mají, a tak jsem se seznámil s mým pozdějším nejlepším kamarádem Robertem z Kroměříže, který nebyl nadšený z dalšího Čecha na foyer. Hned od začátku jsem to tam pojmenoval “pekelná instituce”, dvoupatrový dům v centru, šest pokojů a 20 postelí. Mě dali do pokoje s Robertem, Kosovským Albáncem Lulzimem a jedním Kábylem z Alžíru. Několikrát jsem do pokoje vešel a byl tam takový dým z hašiše, že se tam nedalo vůbec dýchat. Plechovky piva schované pod postelí, prostě Sodoma Gomora. Asi čtvrtý den jsem sešel do kanceláře v přízemí, že tedy za tři dni odjíždím, ale že se chci vrátit na dlouhodobý pobyt. Vysvětlil jsem, že chci objet Francii kolem dokola podél pobřeží, a že už mě zbývá asi jen 2000 km. Ukázal jsem jim moje zápisníky, kde jsem měl všechno zapsané, a oni se zájmem četli. Potom mi řekli, že až se budu vracet, tak mám zavolat 5 dní dopředu, že jedu zpátky do Normandie. Poté bude zasedat komise, která rozhodne, zdali můžu zůstat na dlouhodobý pobyt, ale vzhledem k tomu, že se mnou během týdne nebyly žádné problémy, tak to prý bude jenom formalita. Takže jsem byl rád, že mám toto takhle seriózně rozjednáno a vrátil jsem se do sluje v prvním patře. Tam jsem vše vysvětlil Robertovi a Lulzimovi. Ten si pohrával s nožem a říkal, že se musíme zbavit Araba. Holt jsem se dostal mezi psychopaty, ale těch už jsem na cestách poznal už spoustu.

A kam směřovala moje cesta dále, to se dozvíte v další kapitole