David’s Paradise

Naposledy jsem psal, jak jsem prchal z Le Havru, ano, ubytování hrozné a somrování taktéž. Naštěstí pohoda sluníčko, neboť se psal duben 2006. Asi po hodině marného stopování mi zastavil obytňák na německých značkách. Za volantem asi 60. letá Němka jménem Gertrude, ne, opravdu se nesmějte, opravdu se tak jmenovala. Objížděla svým obytňákem pobřeží od Normandie až tímhle směrem. Tak jsem si nastoupil a na příštím odpočívadle odbočila a zastavila. Vytáhla židličky a kafe a začali jsme si vyprávět. Gertrude vyprávěla, proč objíždí pobřeží Francie. Teď si nevzpomínám, zdali to byl tatínek nebo její dědeček, co byli u Wehrmachtu v Normandii. Tak prostě objíždí ty Německé památky, hřbitovy a baterie a tak. No, a pak jsem začal vyprávět já, když jsem skončil moje vyprávění, tak bylo chvíli ticho a až po několika minutách z ní vypadlo jen táhlé wooow. Odvětil jsem, že být blázen, který tohle všechno absolvoval, není wooow. Nabídla mi, že mě vezme po pobřeží po trase Dieppe-Le Touquet-Paris-Plage-Calais-Dunkerque. Jen jsme si ujasnili situaci, že neposkytuji žádné sexuální služby. Bohužel, už se mi to na stopu stalo, že chtěli sex po mně ženský i chlapy. A ne jednou! Na to se rozesmála a říká, že sex opravdu nevyhledává. Takže, když jsme si to takhle vyjasnili, tak jsme mohli pokračovat v jízdě (viz mapka).

Do Dieppe jsme dorazili po cca 115 km. A protože byl čas oběda, tak jsme nehledali ještě kemp, ale udělali jsme si prohlídku města. Dieppe mělo 28.496 obyvatel v kraji Seine-Maritime a regionu Normandie. Město bylo založeno kolem roku 910 a můžou za to Vikingové jako většina měst v Normandii. Bohatou historii města vám tady vypisovat nebudu a přesuneme se rovnou do té válečné. 21. května 1940 Německé síly bombardují nemocniční loď Maid od Kent zanechajíc 400 mrtvých. 19. srpna 1942 spojenci zkouší německou připravenost a kanadské jednotky zahájí operaci Jubille. Operace končí neúspěchem a stála životy dvou tisíc kanadských vojáků převážně. 1.září 1944 je Dieppe osvobozeno kanadskou 2. a 3. divizí.

Tak jsme si to s Gertrude všechno prohlédli a byl čas popojet dále na Le Touquet-Paris-Plage, což bylo 76 km a tam jsme vyhledali kemp (cesta viz mapka).

Našli jsme fleka v kempu Stoneham, nabídl jsem se, že přispěju na kemp, ale Gertrude nechtěla, že ať si chráním svoje peníze, že je ještě budu potřebovat, a jelikož už byl večer, tak jsme šli na večeři. Samozřejmě, jelikož už jsme byli kousek od Belgie, tak jsme dali moules-frites a lahev bílého vína. A z jedné láhve byly dvě a bavili jsme se hlavně o Gertrude. Byla kurátorka v jednom muzeu v Bonnu, ale prý už to má za pár do důchodu. Manžel jí zemřel před třemi lety a manželství zůstalo bezdětné. Tak asi kolem půlnoci se šlo na kutě, samozřejmě jsem ohlásil, že budu spát venku a Gertrude se neodvážila protestovat, bylo pěkně a nepršelo, takže cajk.

A jak jsme pokračovali s Gertrude dál? To se dozvíte v další kapitole…