David’s Paradise

Po odchodu od Alaina a jeho hospody v Marseille jsem přemýšlel, kam se vrtnu dál. Vzpomněl jsem si na jednu starou známost, který byl jednou hostem na baráku u feťáků v Avignonu. Jmenoval se Jirka a bydlel někde v Montpellier. Matně si vzpomínám, jak mi to vysvětloval. Ok, jelo se tedy do Montpellier viz. mapka.

Byla to cesta svižných 168 km a se stopem nebyl žádný větší problém. Squat, kde Jirka bydlel, se nacházel v průmyslové zóně, kde se nacházel třeba hypermarket Carrefour nebo Rois Merlin a tak. Pár set metrů odtud na bývalých tenisových kurtech měli squat Češi a o dalších asi 500 metrů dál měli squat Poláci. Měl jsem štěstí, že Jirka byl přítomen. Squat byl rozdělen na bývalou klubovnu a o kousek dál stály tři karavany. Panovala tam podivná atmosféra, squatu šéfoval jeden starý pankáč, který se jmenoval Jakub a vařil perník z léků proti chřipce. Ani ruku mi nepodal, když jsem mu chtěl říct dobrý den. Jen utrousil nazdar turisto a víc se mi už nevěnoval. S Jirkou jsem se dohodl, že budu spát u něj v karavanu, neboť jak jsem viděl, tak v klubovně jsem nebyl vítán. A tady jsem se setkal s dalšími členy squatu. Odkudsi se přihnal agresivní rottweiler a začal mě ohrožovat, až poté jsem se dozvěděl, že je to fena z Německa. Po pár sekundách začal někdo křičet povely v němčině a fena se pomalu stáhla. A tak jsem se seznámil s Karlem, nejstarším členem grupy. Takže dohromady tam bydlelo 8 lidí. Z toho jedna ženská, 5 z nich na klubovně byli všichni ze Vsetína a okolí. Jeden z nich byl Marek, bývalý učitel a svého času byl v top 10 valašských sportovců. Teď smažka, i když zvládnul mě porazit v tenise. Těsně, ale porazil. Navečer jsme se všichni setkali u ohně, Češi i Poláci. Chlastalo se tvrdé, hlavně Zubrowka. Všichni, nebo tedy většina, se živila tím že kradla alkohol v hypermarketech. No a Karel to potom každou neděli prodával na trhu a pak kluky vyplácel. Takže jsem za půlku koupil od Poláků tři flašky, aby bylo do foroty. Ve skutečnosti to byli všichni banda kriminálníků, co se z různých důvodů nemohli vrátit domů. Většina z nich se ani netajila tím, co udělala, to tady raději uvádět nebudu, neboť mě čte někdo, kdo ty lidi zná. Tudíž jsem můj odjezd posunul na co nejdřív, protože starej pankáč pochopil, že mám zřejmě ušetřené peníze a cítil příležitost. Takže jsem u těch lotrů strávil necelé dva týdny a hlava vylitá po těch tvrdých alkoholech.

A kam jsem se vydal dál? To a další se dozvíte v další kapitole…