David’s Paradise

Rozloučili jsme se naposledy, když jsem šel v noci pěšky z Marseille do Aix en Provence. 33 km, tam jsem strávil 3. dny na útulku pro bezdomovce. Takže ty informace, co jsem shromáždil opravdu nelhaly. Zavoláte 115 a dostanete postel.

Po třech dnech jsem se rozhodl že se vydám směrem do hor, a to směrem Digne-Gap. Jelikož ta nacionálka vedla podél skal, musel jsem šlapat pěšky, protože tam nebylo místo na stopa. Prostě nebylo kde zastavit. Takže denně 30-35 km cestou necestou. Jelikož už tu bylo září 2003, tak už tu byly i silné dešťové přeháňky. Vlastně až do Gap jsem spal venku, ale to mi nevadilo, měl jsem spacák do -10°C, takže cajk. Jednou jsem spal u jednoho vypáleného baráku mezi skalami, zaboha jsem nemohl usnout, měl jsem takový stísněný pocit mísící se se strachem, nevím, co se v tom baráku stalo, ale já jsem musel jít dál o 5 km, kde se dalo spát. Po týdnu jsem došel konečně do Gap.(viz mapka)

Gap…ohhh Gap, ano, tam se mi moc líbilo. Nejsportovnější město v Evropě ever. Všude cyklostezky a stezky na běhání, v centru města park s 15 stanovišti na cvičení, hokejový klub a spousta dalších sportovních vyžití. Útulek pro bezdomovce tam byl, tak jsem se byl pozeptat, jestli mají volné místo. V přízemí, kde byla recepce, tak tam byla taková čekárna. Když jsem vešel, seděl tam nějakej pološílenej islámista, asi 3x mi říká, nekoukej se na mě. Poté vytáhl asi 25 cm kuchyňák a začal s ním šermovat. Já jsem měl můj otvírací nůž v ledvince a začal jsem kalkulovat, jestli ho stihnu použít, pokud na mě tenhle magor zaútočí. V tom se otevřely dveře do recepce a vešla postarší paní. Říkám Bonjour a zdali nemají místo? Bohužel místo neměli. Alespoň jsem si nechal vytisknout adresy pracovních agentur. Bylo po obědě a já se vydal udělat kolečko po agenturách. První dvě byly ještě zavřené, a tak jsem šel do třetí, agentura Manpower. A tam blonďatá víla Polka Agnieszka 23 let. Hned jsem jí řekl, že jsem Čech, a že hledám práci. Ona mi řekla, že má pro mě špatnou zprávu. Ano, je pravda že ČR vstoupí za 9 měsíců do Evropské unie, ale pro všechny nové členské země platí ochrana francouzského trhu práce v trvání dvou let. Tzn. můžeš být ve Francii, ale nesmíš tu pracovat. To byla pro mě rána na solar, dva roky ještě! No nicméně já jsem podlehl šarmu polské slečny a povídali jsme si a povídali až mě pozvala k sobě, a já zůstal měsíc. Po měsíci jsem se rozhodl, že je čas jít dál. Ona chtěla abych zůstal, ale já měl v hlavě jasno.

Psal se říjen 2003 a já udělal fatální chybu. To všechno se dozvíte v další kapitole.