David’s Paradise

Jak jsem již řekl, tak v době mého pobytu nebylo v Toulouse žádné místo na spaní v útulku pro bezdomovce, a tak jsem musel jet dál směrem k Pyrenejím kolem hranice s Andorrou. Samozřejmě ne najednou ale na třikrát (viz. mapka)

První etapa, kde jsem se musel absolutně zastavit, byla Toulouse-Lourdes. Všude na světě znají pannu Marii z Lourdes, která uzdravuje nemocné.Ač buddhista tahle legenda přesahuje rozměr mezi náboženstvím.

A tak jsem se poklonil panně Marii doufajíc, že moje modlitby nebudou nikdy potřeba. Po půl denní návštěvě Lourdes jsem pokračoval na Tarbes, klasické Pyrenejské městečko 304 metrů nad mořem s vojenskou posádkou (1er Regiment de Hussards Parachutistes) Hussards historicky “husaři”, lehká jízda.

Poté jsem stopoval dalších 90 km na Pau, správní město pod Pyrenejemi. Také bydliště armády v tomto regionu. Army d’air. Tedy parašutisté a letci (piloti helikoptér). Geografickou zajímavostí je nádraží a centrum města. Vylezete z nádraží, a abyste se dostali do centra města, musíte použít kabinu, která vás vyveze do centra, které se tyčí o několik desítek metrů výše. Jinak je to moc pěkné město, byl jsem tam v minulosti 3x. No, a nakonec poslední úsek cesty Pau-Bayonne. Tohle město má svou zvláštnost, protože jsou to tři města nalepená na sebe, Bayonne-Biarritz-Anglet. A v tuto chvíli se už nacházíme u Atlantického pobřeží v Baskicku. Je to tam pecka, z jedné strany Francie a z druhé horké Španělsko. Přes 115 jsem si zjistil útulek a super, měli místo. Když jsem došel na místo, uviděl jsem vysokou bílou budovu. Myslel jsem si, že útulek asi zabírá jedno patro, a ono ne, on zabíral všechny patra, neboť to byl bývalý hotel. V přízemí recepce a obrovské mořské akvárium a velká jídelna. Řekli mi, že můžu zůstat 5 dní. To bylo nad moje očekávání. Jelikož jsem měl stále ušetřené peníze od Turka, připadal jsem si jako turista. Dostal jsem pokoj v pátém patře, a tady další překvápko, všechno moderní a dokonce telefon, opravdu hotel! Strávil jsem 5 dní po památkách a zajímavostech a samozřejmě bistrech. Prostě jsem na pár dní zapomněl, že jsem pouhý bezdomovec a ne turista. Poslední noc jsem strávil v posteli s atlasem a koukal jsem kam budu pokračovat dál.Každopádně to bylo nezapomenutelné, ovšem další problémy měli přijít ale o tom se dozvíte v další kapitole.